Městská knihovna Třebíč
květen 2018
po út st čt so ne
  1
  • Po stopách JLRDS
2
  • Po stopách JLRDS
  • Antonín Zvěřina: Křest knihy Říkanky a tak
3
  • Po stopách JLRDS
  • Veselé obrázky Markéty Vydrové
4
  • Antonín Kalina
  • Andy 1 / Bolívie
5 6
7 8 9
  • Noc literatury
10
  • Perly světové architektury 5. část. Baroko, klasicismus, empír / Ing. arch. Lubor Herzán
11
  • Tragický rok 1468 v dějinách Třebíče / PhDr. Rudolf Fišer, CSc.
12 13
14
  • Kyrgyzstán, země nomádů a Nebeských hor / Michal Štěpánek
  • Přírodní a historické zajímavosti České republiky / Ing. Jaroslav Hedbávný
15
  • Osobnosti Třebíčska roku 1918 / Mgr. Jitka Padrnosová, Ph.D.
  • Po stopách republiky / Vernisáž výstavy
16 17
  • Muzikoterapie
  • Na kole do hor a zapadlých koutů Gruzie / Radomír Čížek
  • Tajemný golem
18
  • Už je tady zas
19 20
21
  • Zpívej si!
22
  • Pernštejnové II / Prof. PhDr. Petr Vorel, CSc.
  • Kvítek tančí maminkám
23 24
  • Nebojte se zeptat svého lékaře: Mýtus zvaný cholesterol / MUDr. Jan Lacko
  • Kouzelný zvoneček
25 26 27
28
  • Informace pro přihlášené účastníky zájezdu na Mohelenskou hadcovou step
29
  • Vězněm v Súdánu / Ing. Petr Jašek
30
  • Svátek nekvašených židovských chlebů
31
  • Andy 2 / Argentina
  • Mezilidská tolerance
     
Ptejte se knihovny



Město Třebíč



Kraj Vysočina



Skupina ČEZ



Nadace ČEZ



NOVA-NET



LiStOVáNí - Robert Fulghum: Co jsem to proboha udělal?

16.12.2014 17:00 hod.
Vstupné: 50,- a 60,- Kč
Sál hudebního odělení


Další představení z oblíbeného cyklu scénických čtení LiStOVáNí,  který představuje každý měsíc nový titul a v zhruba hodinovém divadelním představení s rekvizitami, kostýmy, hudbou, začátkem a koncem se snaží se diváky dostat k tomu, co tu bylo první - ke knize.

Americký spisovatel Robert Fulghum přijel začátkem května 2007 do České republiky pokřtít svou právě vydanou knihu Co jsem to proboha udělal? a připojil se k projektu LiStOVáNí.cz, který knihu zařadil do svého repertoáru. Proslulý americký autor, který nemá televizi, mobilní telefon ani e–mail, si přece jen založil webovou stránku (www.robertfulghum.com), na níž pravidelně zveřejňuje ve svém deníku krátká zamyšlení nad věcmi, které ho v životě, při psaní a na cestách potkávají. Robert Fulghum vybral ty nejzajímavější postřehy, příhody a témata a upravil je pro knižní vydání v duchu knih, kterými se jako spisovatel v 90. letech proslavil. 

Účinkují: Alan Novotný, Lenka Janíková a Lukáš Hejlík.

Vstupné v předprodeji 50,- Kč, na místě 60,- Kč.

Ukázka z knihy: "...Už více než dvacet let trávívám každý rok několik měsíců na Krétě. Proč zrovna na Krétě? Mohl bych říct, že kvůli mé zálibě v dějinách. Ve vrstvách jsou tam nakupeny lidské události za více než šest tisíciletí. Také bych mohl říct, že mě tam přivedla krása krajiny – hory, moře a pláže.

Ale hlavním důvodem, proč se pořád vracím, jsou lidé – Kréťané. Něco mě k nim přitahuje, k jejich způsobu života, líbí se mi jejich přístup k cizincům.

S Krétou jsem spojen od toho léta, kdy jsem se sám toulal po Evropě – čekal jsem, až mé ženě skončí studijní pobyt. Nic konkrétního jsem za lubem neměl, prostě jsem dělal to, co mi náhoda přinesla. Jel jsem na Krétu; chtěl jsem vidět slavné archeologické vykopávky v Knossu a omrknout studentský program na Krétské pravoslavné akademii. Byl jsem připravený, že se vydám mimo turistické trasy, a vypravil jsem se do vesničky na západě ostrova; byla to rybářská vesnice na konci silnice: Kolymbari.

Našel jsem si pokoj na noc a vstal jsem ještě před východem slunce, že si zaběhám. Už bylo horko, a tak jsem vyběhl jen v černých trenýrkách a teniskách. (Pro celou historku je podstatné, že už tehdy jsem měl bílé vlasy a vousy.) Běžel jsem kolem hlavní vesnické kavárny, před kterou se družili místní muži. Nebrali mě na vědomí. Překvapilo mě to. Ti muži byli nezvykle nevrlí, nepřátelští a nepřístupní.

Později jsem to vyprávěl svému domácímu, a ten mi řekl: „Kdepak, Kréťané se k cizincům chovají velmi přátelsky; je to dávná tradice: filoxenia. Ale v tomhle případě ti muži v kafenionu nevěděli, kam si vás mají zařadit. Když nic jiného, tak s bílými vlasy a vousy vypadáte jako kněz, jenže polonahého kněze v čemsi, co vypadá jako jeho spodní prádlo, v tuhle ranní hodinu ještě běhat vesnicí nikdy neviděli."

„Ach tak."

„Nic se nestalo. Stačí, když se budete usmívat, zamáváte jim, řecky jim popřejete pěkný den – kalimera. Uvidíte, že se budou hned tvářit přívětivě."

„Tak jo."

..."