- O nás
- Oddělení a pobočky
-
Projekty a granty
Aktuální projekty
- Služby
- Knihovnám
- Kontakt
Moderní knihovna ve městě památek Unesco
Městská knihovna v TřebíčiHasskova 102/2
674 01 Třebíč
IČ: 00091740
Tel.: 568 619 520
Rychlá navigace
duben 2024
| po | út | st | čt | pá | so | ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | 3 | 4
|
5
|
6
|
7
|
8
|
9
|
10
|
11
|
12
|
13
|
14
|
15
|
16
|
17
|
18
|
19
|
20
|
21
|
22
|
23
|
24
|
25
|
26
|
27
|
28
|
29
|
30 |
Výročí a regionální osobnosti BŘEZEN 2022
| 140. výročí narození BOBEK, František – národopisný spisovatel, pedagog Narození: 26. 3. 1882 Římov (Třebíč) Úmrtí: 10. 2. 1959 Lechovice (Znojmo) Spisovatel, dramatik, redaktor a pedagog, sběratel lidových písní, pohádek, pověstí a zvyků z Valašska. Literatura: Poláková, K., Polák, J.: Lechovice 1287-2007 Dílo: František Bobek : Osobnost týdne. Horácké noviny. 1999, 23(10), 9. Po stopách Františka Bobka : Tip na výlet. Horácké noviny. 1999, 24(10), 5. Hladík, Jan. Zapomenutý vlastenec a spisovatel. Horácké noviny. 30.01.1996, 5(7), 6. |  |
| 90. výročí úmrtí CHALABALA, Zdeněk – dirigent, skladatel, pedagog Narození: 18. 4. 1899 Uherské Hradiště Úmrtí: 4. 3. 1962 Praha Rodný dům se nachází na Výpustkově ulici č. 57 v Uherském Hradišti. Byl synem hudebně nadaných rodičů. Otec Antonín Chalabala byl městským zvěrolékařem, hrál na čelo, matka Otílie Chalabalová, roz. Šimarová, byla dobrá klavíristka, varhanistka a hudbě se od mládí věnovala. V Moravských Budějovicích založila ženský pěvecký sbor, jeho dirigentkou byla do roku 1919. V roce 1902 se spolu s rodiči odstěhoval do Moravských Budějovic, kde vychodil čtyřletou obecnou školu. Od 5 let se učil hře na klavír pod dohledem matky, později se začal věnovat houslím. Jeho prvním učitelem byl houslista moravskobudějovického orchestriálního sdružení p. Mitner. Po příchodu na klasické gymnázium v Uherském Hradišti se stal členem studentského orchestru a vystupoval jako sólový houslista, později v kvartetu na školních akademiích. Po vystudování gymnázia začal studovat nejprve ve Vídni, později v Praze na právnické fakultě. Studií zanechal a vstoupil na státní hudební a dramatickou konzervatoř v Brně, kde se věnoval studiu v oborech skladby a dirigování. V roce 1923 absolvoval kompoziční oddělení konzervatoře, v letech 1925-1926 navštěvoval mistrovskou školu skladby Leoše Janáčka. Během studií založil a stal se sbormistrem Hudebního svazu vysokoškolského studentstva v letech 1919-1921. Mezi jeho skladatelské prvotiny, které vznikaly při studiu, patřily "Chvilkové rytmy", "Preludium", "Mazurka", "Z rána". Po ukončení studia odešel do Uherského Hradiště, kde spolu s B. Fišerem a dalšími založil Slováckou filharmonii. Od roku 1925 působil v Brně jako dramaturg a dirigent opery, kde nastudoval a řídil 69 oper, a jako pedagog na konzervatoři. V roce 1927 se oženil s Bělou Rozumovou, členkou brněnské opery. V témže roce řídil v Praze 18. abonentní koncert České filharmonie. V roce 1936 odešel do pražského Národního divadla, kde působil nejprve jako dramaturg. Nastudoval a dirigoval zde významná díla jak české, tak světové hudební scény, kromě toho se věnoval i publicistické činnosti a např. redigoval knihu České umění dramatické společně s Josefem Hutnerem, profesorem hudební vědy na Universitě Karlově. V roce 1945 se stal šéfem opery v Ostravě. Působil zde 2 roky. Zasloužil se o zvýšení úrovně ostravské opery a za jeho činnost mu byla v roce 1947 udělena Zemská cena osvobození. V krátké době od roku 1947 až 1948 působil opět v Praze, poté byl v roce 1949 přeložen do Janáčkovy opery v Brně, v roce 1952 do Národního divadla v Bratislavě. Zasloužil se o podobu konečného znění Suchoňovy Krútňavy a opery Svatopluk. V roce 1953 se opět vrátil do Prahy. Byl jmenován hlavním dirigentem Národního divadla a v témže roce zasloužilým umělcem za dirigentskou činnost v Národním divadle v Praze. Mezi jeho skladby patří symfonická báseň "Mezi nebem a mořem", kterou uvedl v roce 1928 v Brně a sám ji dirigoval. Pozdější skladby, které vytvářel pouze zřídka, věnoval své ženě. Mezi nejznámější skladby, které nastudoval a dirigoval patří v roce 1939 v Praze Hubička od B. Smetany, 1948 Dimitrij od A. Dvořáka, v roce 1953 Z českých luhů a hájů od B. Smetany. Další skladby jsou Šebalinovo Zkrocení zlé ženy, Janáčkova Její pastorkyňa, Dvořákova Rusalka, Smetanova Prodaná nevěsta, Vltava, Musorgského Boris Godunov. Významná byla jeho dirigentská činnost v zahraničí, kde představil jak českou operu, tak nastudoval i zahraniční skladby. Mezi země, kde působil nebo vystupoval patří Itálie, Rusko, Německo a přicházelo mu spoustu nabídek z jiných evropských zemí jako byly Vídeň, Dánsko, Španělsko, Francie apod. Literatura: Zejda, Radovan...[et.al.]. Osobnosti Třebíčska. Vyd.1. Třebíč: Akcent, 2000. 227 s.: il. Dílo: viz. zde |  |
| 20. výročí úmrtí KOTÍK, Jan – malíř, grafik, pedagog Narození: 4. 1. 1916 Turnov Úmrtí: 22. 3. 2002 Berlín Studoval UMPRUM v Praze (1936 - 1941, J. Benda). 1941 - 1943 učil na soukromé škole v Praze. 1945 člen SČUG Hollar. 1946 UB. 1947 - 1953 vedl oddělení pro industriální design. 1963 pozván od British Art Council do Velké Británie. 1966, 1980 host Cité Internationale des Arts v Paříži. 1969 jednoroční pobyt v Západním Berlíně v rámci DAAD. 1991 - 1992 docent AVU. 1942 člen Skupiny 42. 1950 - 1953 vedoucí ateliéru ÚLUV. Po 1960 nastal obrat ke gestické malbě s introspekcí zaměřenou na plochu. Vstřebává principy arte povera, minimalu, instalace, enviromentu. V 80. letech vznikají malby, objekty, které jsou vzdálenými potomky prostorové malby konce 60. let. Jsou figurální, a nefigurální zároveň, mají dynamický, živý, dramatický pohyb. Literatura: Pocha, Emanuel. Encyklopedie českého výtvarného umění Praha : Academia, 1975. Dílo: viz. zde |  |
| 90. výročí narození KVÍZ, Zdeněk – fyzik, astronom, pedagog Narození: 4. 3. 1932 Třebíč Úmrtí: 21. 8. 1993 Sydney (Austrálie) Na třebíčském gymnáziu maturoval v roce 1950. Studoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně obor teoretické fyziky a astronomie. Působil v astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově-oddělení meziplanetární hmoty a vysoké atmosféry Země, Lomnickém Štítě, lidové hvězdárně v Brně, katedře fyziky Univerzity 17. listopadu v Praze, na stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Byl jedním ze zakladatelů astronomického klubu (1948) a zasloužil se o výstavbu pozorovatelny v Třebíči. Emigroval do Austrálie, přednášel na univerzitě v Broken Hill a fyziku univerzity Nového Jižního Walesu v Kensingtonu. Astronomii se věnoval v Chile, Ženevě, Francii. Literatura: Hrůza, Miloš: Narozeni v Třebíči... In: Třebíčský zpravodaj, 2017, č. 6, s. 8 Dílo: viz. zde |  |
| 910. výročí úmrtí Litold Znojemský – šlechtic Narození: Úmrtí: 15. 3. 1112 Kníže Znojemského údělu, syn knížete Konráda I., manžel Idy Babenberské, r. 1099 byl vypuzen Břetislavem II., odešel do Rakouska a se svým bratrem Oldřichem usiloval o vrácení Znojemska, po smíru v roce 1101 úděl znojemský vrácen, zakladatel benediktýnského kláštera v Třebíči v roce 1109 společně se starším bratrem knížetem Oldřichem Brněnským. Byl pochován na svou žádost v chrámě třebíčského kláštera. Literatura: Kubeš, Adolf. Dějepis města Třebíče. Sv. 1. Třebíč: knihkupectví J. F. Kubeše, 1874. 173 s. |  |
| 130. výročí úmrtí SOUKOP, Jan Nepomuk – národní buditel, kněz, spisovatel, básník Narození: 10. 5. 1826 Třebíč Úmrtí: 26. 3. 1892 Doubravice nad Svitavou (Blansko) Katolický kněz, autor náboženských básní a vlastivědných prací, překladatel z němčiny, francouzštiny a polštiny. Mládí prožil u svého strýce Jana Nepomuka Pleskače, který byl farářem v Olešnici na Moravě. Jan Nepomuk Pleskač byl národním buditelem, autorem vlasteneckých divadelních her, dlouhá léta stál v popředí místního ochotnického divadla (ochotnické divadlo v Olešnici n. M. mělo jako první na Moravě vlastní zděnou budovu).Soukop absolvoval piaristické gymnázium v Moravské Třebové (piaristé= členové církevního řádu zal. v r. 1597 sv. Josefem Calasanzským). V Brně studoval filozofii, od roku 1845 navštěvoval bohoslovecký ústav. Po filozofických a teologických studiích byl v roce 1849 vysvěcen na kněze. Krátkou dobu působil v Letovicích jako kooperátor. Poté byl přeložen do Sloupu v Moravském krasu, kde působil 12 let. V roce 1862 byl ustanoven farářem v Lípovci na Blanensku, kde se zasloužil o úpravu a výzdobu kostela a jeho okolí. Roku 1865 se stal farářem v Doubravici na Moravě. U příležitosti otevření českého gymnázia a Besedního domu v Třebíči v roce 1871 pronesl slavnostní projev. Patřil k tzv. družině Sušilově, kterou dále tvořili Beneš Metod Kulda a Ignác Wurm. Byla to skupina horlivých vlastenců, kteří sbírali lidové pohádky, písně a studovali lidové zvyky. Uctívali památku soluňských bratří Cyrila a Metoděje jako slovanských věrozvěstů. (O Soukopovi se mluvilo jako o Slavíku Cyrilometodějském.) Se Sušilovou družinou se stýkal hudební skladatel Křížkovský, který na Sušilova a Soukopova slova jejich básnických děl komponoval hudbu a spolu s nimi se účastnil velehradských slavností. Jen některé ze Soukopových básní byly zhudebněny. Mezi nejznámější básnická díla patří Kytička ze Sloupa (1854), báseň Macocha, Kytice Velehradská, Písně pohřební a Písně poutnické. Zachoval se jeho rukopis sbírky moravských pohádek a pověstí z okolí propasti Macochy. Také překládal, především polské básně. V době, kdy působil ve Sloupě v Moravském krasu se Soukop zajímal o speleologii. Psal o badatelské činnosti zakladatele moravské archeologie, blanenského lékaře MUDr. Jindřicha Wankla. V roce 1859 vyšel v časopise Moravan několikadílný článek Jana Soukopa o Macoše, na jejímž průzkumu spolupracoval s dr. Wanklem. Hrabě Bedřich Sylva-Tarouca dal z tohoto článku otisknout separáty, které podělil mezi členy Sušilovy družiny a jiné vlastence na Moravě a v Čechách. J. N. Soukop zemřel v Doubravici, kde byl pohřben v prostém hrobě. V polovině května 1927 byly jeho ostatky převezeny na Velehrad a uloženy za kaplí Cyrilkou. Literatura: Literární archiv Památníku národního písemnictví Dílo: viz. zde |  |