|
|
|
|
Leden |
3. ledna 1838 se ve Starém Rusínově narodil pianista, violoncellista, zpěvák Eduard Špatinka. Po studiích byl zaměstnán u finanční správy v Brně. Od r. 1869 byl advokátem v Moravských Budějovicích. V místě svého bydliště organizoval řadu kulturních akcí, např. Fibichův večer , kterého se sám Fibich zúčastnil. Byl duší národního, společenského i uměleckého života v místě svého bydliště, založil čtenářsko-pěvecký spolek Budivoj, seskupil při sobě smyčcové kvarteto. Byl rovněž prvním starostou budějovického Sokola. Zemřel 20. května 1898 v Moravských Budějovicích.
13. ledna 1878 se v Klenčí narodil historik, geolog
Josef
Fišer. Po studiu na Karlově
univerzitě pracoval jako asistent geologického ústavu při české technice
v Brně. Dráhu vysokoškolského učitele vyměnil za učitelskou
a od r. 1902 působil na gymnáziu v Zábřehu. V r. 1911 přijal místo
ředitele nově založeného gymnázia v Moravských Budějovicích.
Vedle pedagogické práce se aktivně zapojoval do
veřejného a spolkového života v místě bydliště, věnoval se historii,
zejména historii kraje, a
petrografii. Byl členem charitativních spolků, Společnosti Otokara Březiny,
obecního zastupitelstva a dalších institucí.
Řada jeho prací byla publikována v časopise Od Horácka k Podyjí, např.
Zpráva o židech Moravskobudějovických v 16. stol. Knižně však vyšla jen
práce Geschichte der Juden in Mährisch Budwitz.
Zemřel 18. 12. 1944 v Moravských Budějovicích. Byl jmenován čestným
občanem Moravských Budějovic. 19. ledna 1968 zemřel právník František Žák. Narodil se 1. srpna 1892 v Třebíči. Po studiu na právnické fakultě se věnoval advokátní praxi, vedle toho byl členem disciplinární rady advokátní komory v Brně a angažoval se v mnoha třebíčských spolcích. Kromě sportu a hasičství, které patřily k jeho velkým zálibám a které podporoval, patří také k zakladatelům profesionální scény Horáckého divadla v Třebíči. V době okupace byl vězněn v koncentračním táboře Flossenburg a do vlasti se vrátil s podlomeným zdravím. Po únoru 1948 mu byla advokátní praxe znemožněna a pracoval jako podnikový referent. 24. ledna 1888 se v Třebíči narodil generál, ministr národní obrany, předseda vlády Jan Syrový. Po studiu průmyslovky a absolvování prezenční služby působil na stavbách v Brně a poté odchází do Varšavy, kde působí ve státní stavební kanceláři. Po vypuknutí 1. světové války se přihlásil jako dobrovolník do České družiny v Kyjevě, účastnil se mj. bojů u Tvorova, kde byl raněn. Velel také 2. pluku Jiřího z Poděbrad. Zpátky do vlasti se vrátil v hodnosti generála. Zde se stává náčelníkem hlavního štábu a později generálním inspektorem čs. branné moci. V září 1938 se stal předsedou vlády a po abdikaci prezidenta Beneše vykonával i úkoly spojené s funkcí prezidenta. 1. prosince je jmenován ministrem národní obrany. V roce 1939 odchází z veřejného života. I když se do kolaborace nezapojil, byl v květnu 1945 zatčen a strávil ve vězení 15 let. Propuštěn byl až na základě amnestie. Poté pracoval jako noční hlídač. Zemřel 17. října 1970 v Praze |
|
Únor |
2. února 1908 se v Jaroměřicích nad Rokytnou narodil malíř, restaurátor Otto Stritzko. Studoval na učitelských ústavech v Brně a Praze a na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, odkud byl ale v pátém ročníku vyhozen. Oženil se s dcerou známého nakladatele J.Floriana ze Staré Říše a sem se také v r.1940 přestěhoval. Přibližně v této době se začíná věnovat restaurování. Vedle malířské a restaurátorské práce ilustroval a graficky upravoval knihy pro některá naše nakladatelství. S jeho tvorbou se můžeme seznámit i v Západomoravském muzeu v Třebíči. Zemřel v 24. června 1986. 5. února 1983 zemřel univerzitní profesor, geolog Jaromír Koutek. Narodil se 1.dubna 1902 v Třebíči v rodině ředitele školy. Po maturitě na místním gymnáziu, studoval na univerzitách doma i v zahraničí. Působil ve Státním geologickém ústavu v Praze, po válce byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy. Patří k našim nejvýznamnějším geologům, věnoval se zejména problematice geologie rudních ložisek, přičemž svůj zájem zaměřil i na regionální geologii, a publikoval řadu odborných prací. Za své zásluhy byl oceněn řadou poct, byl zvolen členem Královské české společnosti nauk a jedním ze zakládajících členů ČSAV. I přesto, že žil v Praze, k Třebíči choval vřelé vztahy , byl představitelem tzv. Klubu Třebíčanů v Praze. Neocenitelná byla i jeho pomoc tehdejšímu Západomoravskému muzeu. Podílel se zde mj. na formování expozice Moravské vltavíny a byl dárcem sbírkových fondů třebíčského muzea.
11. února 1968 zemřel sochař, ilustrátor, grafik a vlastivědný spisovatel
Josef Kapinus. Narodil se 11. září 1900 v Lázu u Moravských
Budějovicích.
Je autorem podobizen řady osobností regionu - F. Bílka, Jana Zahradníčka,
Vincence Lesného ad. Ilustroval také několik regionálních knih, mj. i J. Demla.
Po 2. světové válce vytvořil několik památníků obětem fašismu.
V regionálních periodicích vycházely některé jeho studie věnované
regionálním památkám.
14. února 1933 se v Třebíči narodila herečka a spisovatelka
Míla Myslíková. Po
maturitě absolvovala JAMU a působila v brněnských divadlech. Záhy však odchází
do Prahy a poté do Kladna. Od r. 1977 se stává herečkou „na volné noze“ .
Účinkovala v řadě filmů –Rozmarné léto, Jak utopit dr.Mráčka, Tři oříšky pro
Popelku, Holky z porcelánu, „básnících“ ad. Už v 80. letech se dala na dráhu
spisovatelskou.
V r. 1982 vydala svoji první knihu Finský maratón. Zájem o Finsko ji pak
inspiroval k další knize V zemi Kalevově.
Další knihy vznikaly na náměty lidových písní Lásko, Bože, lásko a Ta
naše písnička česká. První z nich byla v r. 1998 oceněna Zlatou stuhou za
originální využití folkloru v dětské literatuře. V r. 2000 pak vznikla knížka
Narodil se nám spasitel - Rok třebíčského betlemáře věnovaná tvůrci jednoho
z největších třebíčských betlémů
A. Čeloudovi. 18. února 1793 se v Třebíči narodil pedagog, spisovatel, národní buditel Josef Chmela. Po ukončení studia se věnoval pedagogické práci, učil v Hradci Králové a v Praze. K jeho přátelům patřili Václav Kliment Klicpera a Josef Jungmann. Vedle řady bajek je autorem několika překladů divadelních her. Své články publikoval v Květech, Pražských novinách a Rozmanitostech. Také jeho zásluhou byly vydávány spisy J.A.Komenského. Publikoval také pod pseudonymem Josef Třebíčský. Zemřel v Praze 28. února 1847.
20. února 1958 zemřel v Praze malíř, výtvarník
Viktor NikodEm. Narodil se 12. února1885 v Třebíči v rodině třebíčského
archiváře a historika Viktora Nikodema. Studoval na Karlově univerzitě a ve Vídni. Během 1. světové
války byl zajat, přihlásil se do legií a zúčastnil se bojů u Bachmače.
Po návratu z ruského zajetí se začal věnovat malířství. Byl teoretikem
výtvarné rubriky Národního osvobození.
Námětem jeho tvorby byla rodná Třebíč,
její okolí a Praha. Některá jeho díla jsou uložena v depozitáři ZMM
v Třebíči . Je autorem monografie o malíři a překladateli Bedřichu Vaníčkovi, se
kterým také překládal některé francouzské autory. 28. února 1973 zemřel v Hartvíkovicích lékař, spisovatel, fotograf František Kubica. Narodil se 6. března 1909 v Novém Městě na Moravě. Vystudoval třebíčské gymnázium a Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity. Působil v Brně, Třebíči, Znojmě, Starči a Jihlavě. Přátelil se s řadou známých osobností,Demlem, Zahradníčkem, Seifertem, přičemž některým z nich vydával bibliofilsky jejich básně. Byl také editorem dvou jihlavských krásných tisků a doplnil je svými fotografiemi a doslovem. Fotografie publikoval v různých sbornících a publikacích už od studentských let, např. Třebíč, město a okres. V Třebíči působil také jako houslista městského orchestru. Jeho vlastní literární práce zůstaly většinou jen v rukopisech.
|
|
Březen |
1. března 1923 se v Lesním Jakubově narodil básník, spisovatel, překladatel Josef Suchý. Vystudoval gymnázium a do konce války pracoval v zemědělství. Poté vystudoval filozofickou fakultu v Brně a krátce působil jako středoškolský profesor ve Valticích. Zde byl za údajný pokus o ilegální odchod do zahraničí zatčen a odsouzen. Po návratu z vězení pracoval v brněnském Zetoru jako soustružník. V roce 1968 nastoupil v nakladatelství Blok, kde působil až do důchodu. Jeho literární počátky jsou spjaty se skupinou katolicky orientovaných básníků seskupených kolem Velikonočního almanachu. Vliv na jeho tvorbu mělo přátelství s krajany J. Demlem, J. Zahradníčkem, J. Skácelem. Jeho básnická prvotina Jitřenka v uchu jehly byla inspirována přírodou rodné Vysočiny. Téma rodného kraje a osobní zážitky jsou i náměty jeho dalších knih, např. Eliášovo světlo, Dům u jitřního proutí. Známé jsou i jeho prózy pro dívky Katka má starosti a Starosti s Katkou. Suchý se věnoval také překladatelské činnosti, překládal zejména německou a rakouskou poezii a lužickosrbskou literaturu, kterou představil v několika antologiích. Přispíval do mnoha periodik a sborníků, uspořádal a vydal několik publikací jiných autorů. Teprve v r. 1998 vyšla sbírka Žernov, jejíž první vydání bylo v r. 1948 konfiskováno. 2. března
1988 zemřel
v Třebíči historik, nakladatel, spisovatel
Alois Mikyska. Viz 5. března 1943 zemřel v Osvětimi literární kritik, historik, folklorista, teoretik socialistického realismu Bedřich Václavek. Narodil se 10. ledna 1897 v Čáslavicích u Třebíče Po absolvování třebíčského gymnázia studoval bohemistiku a germanistiku na UK. Krátce působil jako prozatímní profesor na brněnském gymnáziu a pracoval také jako knihovník univerzitních knihoven v Brně a v Olomouci. V r. 1924 se stal členem Devětsilu a v r. 1925 vstoupil do KSČ. Od r. 1940 byl v ilegalitě a o dva roky později byl zatčen a uvězněn v Osvětimi. Zde umírá na tyfus. Literárně činný byl Václavek již od dob svých vysokoškolských studií , redigoval levicové časopisy a patřil k předním teoretikům a kritikům zastupujícím mladé autory. Ve svých kritických a historických dílech rozpracovával teorii socialistického realismu, jednou z nejznámějších je Česká literatura 20. století. Václavek se opíral o historicko-materialistickou a dialektickou metodu. K dalším patří soubor monografických studií Tvorbou k realitě nebo společně s R. Smetanou vydaná antologie České písně kramářské a Český národní zpěvník. Vedle vlastní tvorby překládal z němčiny a ruštiny. 11.
března 1963 zemřel
v Třebíči
parašutista, štábní kapitán
Jan Bartejs. Narodil se 24.listopadu 1914 v Třebíči . Po absolvování
vojenské služby u armády už zůstal.
Po okupaci opustil Československo a dostává se do Anglie, kde se stal
členem 1. československé brigády. V r. 1944 byl jmenován velitelem výsadku na
území Československa. Po válce
sloužil v Pelhřimově a působil na ministerstvu národní obrany.
V r. 1949 byl však degradován a odsouzen. Po návratu z vězení pracoval u
Okresního stavebního podniku. Byl vyznamenán Československým válečným křížem. 13.
března 1923 se
v Třebíči narodil tiskař, malíř, básník, knihovník a editor
Vladimír Lavický. Narodil se v rodině ševce, vyučil se tiskařem a
pracoval v Čapkově tiskárně v Třebíči. V r. 1945 absolvoval dálkový kurs kresby
a malby u prof. Masáka a
soukromě studoval u malíře I. Plekance . Byl také účastníkem dálkového
kursu Ústředního domu lidové umělecké tvořivosti a kurzu krajinářství
u Antonína Kybala. V letech 1959-1962 dálkově vystudoval knihovnickou
školu v Brně. V padesátých letech pracoval v Instalačních závodech v Třebíči a
poté v Osvětovém domě Bedřicha Václavka v Třebíči, jehož byl od r. 1959
ředitelem. Od r. 1963 pak nastoupil v Okresní knihovně v Třebíči a v prosinci
1967 se stává jejím ředitelem. Po třech letech byl odvolán a působil jako
propagační výtvarník RaJ Třebíč. Ve výtvarném umění se Vladimír Lavický zabýval
zejména krajinářstvím. Využíval řady malířských technik, kresbu tužkou,
perem, akvarel, experimentoval,
psal katalogy k výstavám. Je také autorem několika plastik. Jeho práce lze
obdivovat v galeriích i soukromých sbírkách u nás i v zahraničí.
Zabýval se ale také literaturou, navázal na Františka Křesťana a
zval do Třebíče známé osobnosti, spisovatele i malíře, s mnohými z nich se
spřátelil. Pořádal výstavy, psal verše pro děti, typograficky upravoval mnohé
regionální publikace. Vydání antologie básní Hle žezlo veršů, vydané rovněž jako
bibliofilie, bylo důvodem jeho odvolání z místa ředitele knihovny. Po r. 1989
upravoval regionální periodikum Šlépěje kultury západní Moravy a četnými články
do něj přispíval.
Zemřel 19. prosince 1997 v Třebíči. 15. března 1898 zemřel v Prostoměřicích (dnešní Prosiměřice) u Znojma spisovatel, překladatel, kněz Václav Kosmák. Narodil se 5. září 1843 v Martínkově, kde byl jeho otec krejčím a kostelníkem. Studoval na jihlavském gymnáziu a navštěvoval bohoslovecký seminář v Brně, ve kterém dospěl k vlasteneckému přesvědčení. V roce 1866 byl vysvěcen na kněze. Svou dráhu začal v Moravských Budějovicích. Zde se aktivně zapojil do místního společenského života. Vstupuje do čtenářského vlasteneckého spolku Budivoj, recituje a přednáší ve Weidelově kavárně a U zlatého jelena. Právě z této činnosti čerpal náměty pro své humoresky, fejetony a črty, které publikoval zejména v brněnském Hlasu. Od r. 1873 se jeho rubrika v tomto periodiku jmenovala Kukátko a jeho kukátka získala značné popularity. Přispíval do řady dalších periodik, např. Dělníka, Moravské orlice , Hudebních listů . Psal romány, povídky i básně, např. Sláva a úpadek Jana Kroutila, polárníka z Drnkálova, Kukátko čili Život v obrazích, Vzpomínky na mou zemřelou matku, Chrt, Eugenie. V letech 1896-1916 (doplněné vyd. 1921-1925) byly vydávány Sebrané spisy Václava Kosmáka, přičemž obsahem 19. svazku byl jeho životopis. Ve svých knihách nabádal k dodržování katolických mravních norem a k vlastenectví a činil tak mnohdy humornou formou. Vedle vlastní tvorby překládal z ruštiny a ukrajinštiny. Po Moravských Budějovicích působil na několika dalších farnostech jižní Moravy, posledním místem byly Prostoměřice. V r. 1894 byl jmenován znojemským děkanem. Ze zdravotních důvodů se však této funkce vzdal. Je pochován na brněnském ústředním hřbitově. |
|
Duben |
6. dubna 1958
zemřel
básník, spisovatel
Vítězslav Nezval. Narodil se 26. května 1900 v Biskoupkách u
Moravského Krumlova. Vystudoval
třebíčské gymnázium, UK nedokončil. V r. 1922 vstupuje do Devětsilu, přátelí se
K. Teigem, J. Wolkerem, E.F.Burianem, V. Vančurou ad. Trvalé styky udržoval s J.Mahenem.
Od dvacátých let se připojuje k umělecké avantgardě, přispívá a rediguje několik
časopisů, např. Host, Kmen,
Zvěrokruh. Hojně cestuje po Evropě, účastnil
se spisovatelských sjezdů v Moskvě a v Paříži.
V období německé okupace byl
krátce vězněn. Po osvobození podporoval kulturní politiku KSČ a stále
často cestoval. Nezvalovo dílo je velmi rozsáhlé. Byl hlavním představitelem a
tvůrcem poetismu. Z toho období vznikly sbírky Podivuhodný kouzelník, Edison,
Pantomima ad. Následovalo období surrealistické, prezentované sbírkami Žena
v množném čísle, Matka Naděje, Praha s prsty deště
ad. Třetí období jeho tvorby je poznamenáno ideologií doby. Stěžejními
sbírkami tohoto socialistického období jsou poema Stalin a Zpěv míru.
Nezval psal také prózu, např. autobiografické romány Posedlost, Pan Marat
a knihy pro děti – Anička skřítek a Slaměný Hubert. Významná je rovněž jeho
dramatická tvorba. Vedle adaptací klasických předloh , např. Manon Lescaut, psal
i původní komedie, např. Milenci z kiosku, a poválečné básnické drama Dnes ještě
zapadá slunce nad Atlantidou.
Z esejistické tvorby jsou patrně nejznámější
Moderní básnické směry. V menších monografiích se věnoval mj. také K.
Čapku a J. Wolkerovi. Nedokončená zůstala vzpomínková kniha na osobnosti a děje
české avantgardy Z mého života. Vedle rozsáhlé básnické tvorby se podílel
scénáristicky na několika filmech, překládal Rimbauda, Puškina, Bretona, Heineho
ad. V letech 1961 -1990 se v Třebíči uskutečnilo celkem deset ročníků básnické
soutěže Nezvalova Třebíč. 9. dubna 1953 zemřel v Praze náš nejznámější indolog, překladatel a spisovatel Vincenc Lesný. Narodil se 3. dubna 1882 se v malé vesnici u Moravských Budějovic Komárovicích. Na filozofické fakultě v Praze studoval obor klasické filozofie a sánskrt. V r. 1923 poprvé navštívil Indii a od té doby se touto zemí začal intenzívně zabývat. Studuje středoindické a novoindické jazyky, je profesorem indické filologie na KU, překládá, zejména dílo Rabíndranátha Thákura, přednáší dokonce na Thákurově škole v Šantiniketaně, je činný v institucích, které se věnují orientálním zemím. Po osvobození se stal ředitelem Orientálního ústavu v Praze a patří k našim prvním akademikům ČSAV. Vedle překladů a několika knih o Indii a buddhismu vydal také zajímavé publikace o cikánštině a básníku Otokaru Březinovi.
17. dubna 1913 se v Třebíči
narodil malíř, betlemář
Jaroslav Zimola. Vyučil se pekařem
a do znárodnění provozoval v Třebíči vlastní pekárnu. Byl členem malířského
kroužku, který vznikl v osvětovém domě. Pro své obrazy nacházel náměty v krajině
kolem Třebíče. Patřil ke známým třebíčským betlemářům. Vedle velkých betlémů
maloval i několik malých, skříňkových. Jeden z jeho velkých betlémů vlastní i
Západomoravské muzeum v Třebíči. Je z r. 1989 a čerpá z československého
prostředí a historie. Najdeme v něm hrady Karlštejn, Pernštejn, třebíčský zámek,
slovenský Trenčín, postavy Jana Husa, Karla IV ad. Jaroslav Zimola zemřel 17.
ledna 2003 ve věku nedožitých 90 let v Třebíči. |
|
květen |
3. května 1913 se ve Stříteži u Třebíče narodil kněz a teolog Josef Zvěřina. Studoval a vysvěcen byl v Římě. V padesátých letech byl odsouzen za účast v katolickém hnutí Rodina na 22 let. Propuštěn byl v polovině 60. let. V r. 1968 se stává vysokoškolským učitelem na Teologické fakultě Univerzity Karlovy. Zakládá zde teologický časopis Via a stává se jeho šéfredaktorem. Po sovětské okupaci byl propuštěn, ale přednášel teologii dál v tajných kurzech pro kněze a laiky. Patří k zakladatelům Charty 77 a byl rovněž poradcem kardinála Tomáška. Zemřel 18. srpna 1990 v Římě. V jeho rodné vesnici mu byl odhalen památník. 3. května 1883 zemřel lékař, buditel Jan Miloslav Haněl. Narodil se 23. prosince 1808 v Křeseticích u Kutné Hory. Vedle křestního jména Jan používal i přízvisko Miloslav. Do Třebíče přichází po studiu medicíny jako městský lékař a fyzik a hned od počátku vyvíjí úsilí o národní probuzení města. Už v r. 1844 zakládá z vlastních prostředků český čtenářský spolek a o několik let později stál u zrodu Měšťanské besedy, první české kulturní a společenské organizace ve městě. Událostí, na jejichž vzniku se podílel a byl jejich iniciátorem , je však mnohem více – založení gymnázia a Občanské záložny, stavba Besedního domu, příprava postavení sousoší Cyrila a Metoděje ad. Byl vedoucím představitelem české národní strany a jako radní zastupoval české zájmy ve městě. Jeho zásluhou byl ve volbách r. 1867 zvolen první český starosta Třebíče. Haněl sám pak byl ve volbách r. 1871 zvolen poslancem Zemského sněmu. 14. dubna 1883 byl jmenován prvním čestným občanem města.
20. května 1898 zemřel v Moravských Budějovicích pianista, violoncellista, zpěvák
JUDr.
Eduard Špatinka.
Viz 27. května 1918 se v Rudíkově narodil historik, nakladatel, spisovatel Alois Mikyska. Už od mládí šířil katolický tisk, později pracoval jako knihkupecký příručí. Při zaměstnání vystudoval osvětovou školu a dlouhá léta byl vedoucím prodejny knih v Třebíči. Působil ve funkci předsedy okresního výboru Československé strany lidové. Věnoval se také vlastní tvorbě. Již v letech 1947 a 1948 vydal Moravský kapesní kalendář. Další publikace, Básníku Jakubu Demlovi k devadesátinám, následovala až o dvacet let později. V r. 1971 byly vydány Pověsti a pohádky rodného kraje. Největší část jeho tvorby je shromážděna v rukopisech. Jedná se o práce regionální, zabývající se často historií církve, např. Galerie kněží, kteří trpěli a položili životy za vlast, Galerie kněží brněnské diecéze. Z dalších zajímavých nepublikovaných děl: Z historie třebíčského betlemářství, Jejkovská šlechta, Galerie starostů a předsedů MNV v Třebíči. Zemřel v Třebíči 2. března 1988. 27. května 1913 se v Brně narodila Marie Holubcová. Byla manželkou známého třebíčského lékaře doc. MUDr. Karla Holubce a spolu s ním odjela v dubnu roku 1937 do Španělska Zde se stala příslušnicí mezinárodních brigád a pracovala jako zdravotní sestra. Zpět do vlasti se vrátila v dubnu 1938. |
|
Červen
|
1. června 1993 zemřel ve Vancouveru politik, člen protifašistického odboje, botanik a ekolog Vladimír Krajina. Narodil se ve Slavicích 30. ledna 1905. Po studiích na třebíčském gymnáziu absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. V r. 1934 byl jmenován docentem geobotaniky a systematiky na Přírodovědecké fakultě UK. Po okupaci se angažoval v odbojovém hnutí, byl členem Politického ústředí a Ústředního vedení odboje domácího. V roce 1943 byl uvězněn a stává se osobním vězněm K.H.Franka. V roce 1948 byl vyznamenám Československým válečným křížem. Po válce se stává generálním tajemníkem Československé strany národně socialistické. Po únoru byl zatčen a propuštěn byl až na zásah prezidenta Beneše. Krátce poté emigroval. V nepřítomnosti byl odsouzen k 25 letům vězení. O d r. 1949 žil v Kanadě, kde působil na Univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru, nejprve jako asistent, později se zde stává docentem a profesorem. Napsal řadu významných studií lesních typů a dřevin, věnoval se ekologickým problémům. Je autorem návrhu 33 ekologických rezervací v Britské Kolumbii. V Kanadě mu za jeho práci byla udělena řada poct. Byly o něm natočeny dokumentární filmy, katedra lesnictví a pěstování lesů na Univerzitě Britské Kolumbie nese jeho jméno, byl mu udělen také Řád Kanady. Do vlasti se vrátil v březnu 1990 a bylo mu zde uděleno nejvyšší československé státní vyznamenání Řád bílého lva.
8. června 1888
se v v Bučovicích narodil malíř,
ilustrátor, krajinář
Alois Budík.
Absolvoval gymnázium a začal studovat na Akademii výtvarných umění
v Praze. Studia však kvůli úmrtí otce nedokončil.
Už
19 letech vystavoval ve Štramberku. Hodně cestoval, navštívil Rusko, Itálii,
Francii, Španělsko, Portugalsko, Alžír, Tunisko. V r. 1921 byl pozván znojemskou
městskou radou do Znojma a patří
zde k zakládajícím členům Sdružení
umělců jihomoravského a západomoravského kraje. V r. 1938 přesídlil do Třebíče.
Vedle malování se věnoval také ochotnickému divadlu a hudbě. Znám byl spíše pod
jménem Lojza Budil. Nedlouho po příchodu do Třebíče onemocněl závažnými nemocemi
a 4. prosince 1945 umírá.
15. června 1903 se Ptáčově u Třebíče narodil Ladislav Zahrádka. Maturoval na třebíčské obchodní akademii a poté studoval na vojenské akademii v Hranicích. Od r. 1934 sloužil v hodnosti kapitána v Terezíně. O rok později zahajuje studium na Vysoké válečné škole v Praze. Získává zde specializaci leteckého pozorovatele štábu. Po obsazení Československa se zapojil do odbojového hnutí ve skupině Obrana národa. Kvůli hrozícímu zatčení opouští republiku. V Maďarsku je zatčen, ale podaří se mu z vězení uprchnout. Přes Palestinu se dostává do Velké Británie, kde působil u čs. vojska jako zpravodaj a osvětový důstojník.. V červnu 1942 byl převelen ke studijní skupině na ministerstvo národní obrany v Londýně. 18. října 1943 tragicky zemřel. Byl povýšen in memoriam do hodnosti podplukovníka generálního štábu. 19. června 1913 se narodil v Třebíči výtvarník Josef Šabacký. Po maturitě na místním gymnáziu vystudoval přírodovědeckou fakultu v Brně. Studiu výtvarného umění se věnoval soukromě. Byl členem Bloku výtvarných umělců moravskoslezských. V r. 1947 odchází do Trutnova, kde se stává nejprve vedoucím kulturně-propagačního oddělení Městná a od r. 1948 vedoucím Trutnovského muzea. V roce 1959 nastupuje do funkce ředitele muzea ve Velkém Meziříčí a v letech 1961-1972 byl ředitelem muzea v Třebíči. Přispíval do řady periodik, např. Sborníku přírodovědeckého klubu v Třebíči a regionálních novin. Jako cenný informační zdroj slouží zejména jeho medailonky výtvarníků třebíčského regionu. Zemřel v Třebíči 11. ledna 1994. 21.
června 1823 zemřel
ve Vídni
varhaník a hudební pedagog
Václav Apolinarius Růžička.
Narodil se 8. září 1757
v Jaroměřicích nad Rokytnou. Již ve svých čtrnácti letech odchází
studovat do Vídně. Zde posléze působí jako violista dvorního divadla a
vyučuje hudbu. R. 1783 se stal houslistou lidové scény ve Vídni a
r. 1793 dvorním varhaníkem. Pět let byl učitelem Franze Schuberta. 28. června 1958 zemřel v Třebíči obchodník, vlastenec Bohumil Stehlík. Narodil se r. 1862 v Krupé u Kutné Hory. Obchodní zkušenosti získal už v místě svého rodiště a poté u známé třebíčské firmy Karel Fundulus zeť – obchod koloniálním zbožím a železem. V r. 1912 si otevírá v Třebíči svůj vlastní obchod s železářským zbožím. Stehlíkův původně pouze na stolařské potřeby orientovaný obchod si časem získal vynikající pověst a mohl být tedy rozšiřován. V r. 1932 zaměstnával kromě rodinných příslušníků ještě 14 stálých zaměstnanců. Proslulé bylo i jeho vlastenectví a pomoc chudým. V r. 1938 věnoval přispěl do finanční sbírky na obranu státu částkou 50.000 ,- Kč, což byla částka vyšší než všech třebíčských obchodníků dohromady. Byl také známým sportovním činovníkem . Stál u založení SK Horácká Slavia Třebíč a klub finančně podporoval. Po znárodnění obchodu zde nejprve působil jako prodavač, nemohl však např. jako ostatní zaměstnanci vystavovat účtenky. I proto ukončil své působení v obchodě, kterému věnoval tolik úsilí a až do svého důchodu pracoval jako výkupčí u Sběrných surovin. |
|
Červenec |
14. července 1908 se v Jaroměřicích nad Rokytnou narodila malířka Lída Hynková. Gymnázium absolvovala v Břeclavi. Studia práv nedokončila a věnovala se pouze malířství. Studovala soukromě u akademických malířů Čárty, Hosera ad.Námětem její tvorby byly velehory, zejména jejich květena. Vedle Vysokých a Nízkých Tater, malovala Roháče, Himaláje, Kavkaz a Alpy. Zajímala ji rovněž regionální tematika. Předmětem jejího zájmu bylo i cestování. Podnikla řadu studijních cest, např. do Maďarska, Indie, Nepálu, Dánska. Zemřela v Praze 9. října 1988. 13. července 1418 zemřel v Třebíči opat třebíčského kláštera Ignác. Za jeho správy postihly klášter velká bída a zadlužení, jejich důvodem byly mj i válečné pohromy. Došlo také k zastavení a prodeji některých obcí. 20. července 1913 se v Kutné Hoře narodil přírodovědec, entomolog, lékař a malíř Vladimír Šilhavý . V dětství se přestěhoval s rodiči do Budíkovic u Třebíče a později přímo do Třebíče. O entomologii se začal zajímat již na třebíčském gymnáziu. Jeho největším zájmem se stali mravenci, z lokalit pak Hadcová step u Mohelna. Po založení Přírodovědeckého klubu v Třebíči v r. 1936 pracoval jako jeho jednatel. Vystudoval lékařskou fakultu a působil jako obvodní lékař ve Starči nedaleko Třebíče. Nadále však pokračoval ve výzkumech, přičemž tentokrát se soustředil na výzkum pavouků –sekáčů. Díky své vědecké práci, kterou dokázal provádět i mimo vědecká centra, se stal uznávanou mezinárodní autoritou, mj.i tajemníkem mezinárodní arachnologické organizace (CIDA). O d r. 1950 působil jako předseda Přírodovědeckého klubu v Třebíči. Výsledky svých výzkumů publikoval v řadě vědeckých publikací, např. Zvířena sekáčů hadcové stepi u Mohelna. Vedle vědecké práce také rád maloval, přičemž inspiraci mu přinášelo právě Třebíčsko. Za účelem získávání vědeckých materiálů cestoval po celém světě. Nesoustředil se však pouze na vědeckou veřejnost, ale stal se popularizátorem přírodního bohatství své vlasti, zejména Třebíčska. Zemřel 6. července 1984. 22. července 1983 zemřel v Brně kněz Josef Doležal. Narodil se 2. února 1911 v Moravských Budějovicích v rodině domkaře a tesaře. Po absolvování gymnázia odjíždí studovat do francouzského Dijonu. Později vystudoval ve Strasbourgu teologii a církevní právo a zde byl také vysvěcen na kněze. Po návratu do vlasti působil na farnostech v Blížkovicích a v Brně. Přitom vyučoval na gymnáziích a kněžském semináři v Brně. V r. 1951 dochází do Poniklé nad Jizerou, kde byl zanedlouho poté zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za „velezradu“ na 12 let vězení. Byl vězněn na Mírově, v Ostrově nad Ohří a ve Valdicích. Po amnestii v r. 1960 byl podmínečně propuštěn a pracoval jako topič v cihelně v Ctidružicích, později v národním podniku Metra v Brně. V r. 1968 byl rehabilitován a opět získal souhlas k vykonávání kněžského povolání. Až do své smrti pak vypomáhal v kostele Milosrdných bratří v Brně. Je pohřben v rodných Moravských |Budějovicích. 26. července 1873 zemřel v Olejnici kněz, sběratel Jan Pleskáč. Narodil se 15. května 1797 v Třebíči. Vystudoval gymnázium v Jihlavě a filozofii a bohosloví v Brně. Vysvěcen byl r. 1820 a poté působil v Želetavě, Kučerově a dalších místech, nejdelší dobu strávil v Olešnici. Sbíral pohádky a pověsti z okolí Olešnice. Za přispění dalších sběratelů vytvořil soubor pohádek a pověstí z oblasti Olejnice, Třebíče, Vyškova, Žďáru a Brněnska. Soubor vyšel až téměř 20 let po Pleskáčově smrti jako 3. díl Moravských národních pohádek a pověstí. 27. července 1913 se v Moravských Budějovicích narodil překladatel, pedagog, historik František Marek. Vlastním jménem František Müller. Vystudoval filozofickou fakultu v Brně a působil jako profesor na gymnáziích v Kroměříži, v Praze, v Litoměřicích a v Moravských Budějovicích. Od r. 1958 byl univerzitním profesorem na pedagogických fakultách v Jihlavě a v Ústí nad Labem. Stal se předsedou prestižního akademického spolku Moravan, publikoval recenze o západoevropské literatuře. Překládal z němčiny a angličtiny, přebásnil knihy veršů z latiny a staré němčiny, přispíval do krajanského tisku. Vedle překladů se věnoval také vlastní literární tvorbě. Vedle románů Alchymista, Tajemství duté vrby a dalších byly vydány i literárně historické práce, např. Jihlava ve verších staletí, Pavel Stránský. Některá díla zůstala v rukopisech. František Marek zemřel v Jihlavě 9. července 1987. 28. července 1908 se v Ostravě-Kunčičkách narodil voják Oldřich Mikula. Po okupaci v r. 1939 opustil republiku a odešel přes Polsko do Francie, kde působil v cizinecké legii. Poté vstoupil v Adge do československé vojenské jednotky. Po porážce Francie přichází do Velké Británie, kde byl zařazen k sanitní jednotce v československém zahraničním vojsku. Zúčastnil se bojů u Dunkerque. Po válce sloužil v armádě. Důchodový věk trávil v Rouchovanech, kde v r. 1978 zemřel. 28. července 1853 se v Moravských Budějovicích narodil hudební nakladatel Velebín Urbánek. Bratr známého českého nakladatele a knihkupce Františka Augustina Urbánka, u kterého také nejprve pracoval. Později si založil své vlastní hudební nakladatelství a koncertní jednatelství. Díky svému členství v Hudební matici se seznámil s většinou předních skladatelů, což mu usnadnilo založení a organizování „Populárních koncertů Umělecké besedy“ . K účasti na nich se mu podařilo získat řadu známých hudebních umělců, např. P. I. Čajkovského. Jeho podnikání však ukončila předčasná smrt. Zemřel 26. srpna 1892 v Praze. |
|
Srpen |
2. srpna 1933 zemřel v Praze redaktor, legionář, spisovatel, překladatel Josef Dýma. Narodil se 13.3. 1882 v Náměšti nad Oslavou. Studia techniky nedokončil a začal se věnovat novinařině. Publikoval v pokrokových a protiklerikálních listech. Začátkem války odchází na frontu. V r. 1914 byl zajat a následně internován v zajateckých táborech. Zde se zapojuje do československého odboje. Působil jako emisar československých legií a redaktor legionářských časopisů. Po návratu do Československa pracoval jako novinář. Byl šéfredaktorem plzeňského listu Český směr. Poté, až do své smrti, politickým redaktorem deníku Národní osvobození. Podílel se na založení Československé obce legionářské a pracoval v Syndikátu československých novinářů. Byl literárně činný. Je autorem několika povídek a próz, např. Žhavé krůpěje, Otřesy. Vedle vlastní tvorby se věnoval i překladům ruské a francouzské beletrie. 2. srpna 1938 zemřel lékař František Dreuschuch. Narodil se v Třebíči 25. ledna 1855 v rodině lékaře. Po absolvování gymnázia vystudoval medicínu. Již v 5. ročníku se stal asistentem Klebsova ústavu, který patřil k nejlépe vybaveným lékařským výzkumným zařízením. V Praze ale nezůstal, záhy odchází do Náměště nad Oslavou, kde se věnoval vlastní lékařské praxi. I zde se však aktivně zajímal o novinky svého oboru, studoval lékařské zahraniční časopisy, publikoval. Byl jmenován státním zdravotním radou ve Vídni a účastnil se mezinárodních sjezdů a sympozií. Po vynálezu rentgenu se stal jeho průkopníkem. Prostudoval odbornou literaturu a společně se dvěma řemeslníky sestrojil z dostupného materiálu vlastní přístroj, který byl vůbec prvním použitelným rentgenovým přístrojem na Moravě. Za zmínku stojí, že v nemocnicích v Brně a v Olomouci byly rentgeny použity teprve o rok později, v r. 1901. Vzhledem k tehdejší neznalosti účinků záření se jim sám vystavoval nechráněně, což způsobilo jeho onemocnění rakovinou kůže. Na následky této nemoci ve věku 83 let umírá. 11. srpna 1918 se v Trostěnici (Zakarpat. Ukrajina) narodil voják Ilko HUtník . Po vyučení kovářem nastoupil vojenskou službu v Košicích a sloužil zde do rozpuštění armády. Při pokusu o návrat na Zakarpatskou Ukrajinu byl internován a zůstal zde až do příchodu Sovětské armády. Po internaci v SSSR se přihlásil do nově vytvořené československé vojenské jednotky v Buzuluku, se kterou se účastnil mj. i bitvy u Buzuluku a byl zde těžce raněn. I přes následky zranění se znovu zapojil do bojů a se svojí jednotkou se účastnil osvobozování Československa. Po válce sloužil krátce jako osobní stráž generála Ludvíka Svobody a v r. 1946 byl z armády propuštěn. V r. 1951 se přesídlil s rodinou do Třebíče a pracoval zde na železnici. Zemřel v Třebíči 2. dubna 1990. 11. srpna 1993 zemřel v Nových Syrovicích archeolog, historik Ludvík Meduna. Narodil se 18. srpna 1902 v Rozkoši. Po absolvování hospodářské školy v Jaroměřicích studoval na obchodní škole ve Znojmě. Archeologií se začal zabývat už v době studií. Po skončení školy začal pracovat v poštovních službách, začal jako pošťák a skončil jako pošmistr. Vedle toho provádí archeologické výzkumy, zejména na Moravskobudějovicku a Jemnicku, a začíná publikovat. V r. 1952 pak odchází pracovat do archeologického oddělení krajského muzea v Jihlavě, kde se mohl svému celoživotnímu koníčku věnovat ještě intenzivněji. Kromě této práce se zabýval také kronikářstvím a filatelií. Napsal kroniku obce Police o rozsahu 600 stran a publikaci Z historie Police u Jemnice, přispíval také do odborných sborníků, ve kterých publikoval výsledky svých výzkumů. Na sklonku života byl postižen vážnými nemocemi a žil u své dcery v Nových Syrovicích, kde také zemřel. 11. srpna 1898 se narodil v Bavorově malíř, krajinář, grafik, pedagog Bedřich Mudroch. Absolvoval gymnázium a poté studoval v Praze na uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění u prof. Švabinského. Po studiích působil jako pedagog na několika místech republiky, mj. i na gymnáziu v Moravských Budějovicích. Zemřel 24. května 1962 v Mladé Boleslavi. 20. srpna 1878 se v Tasově narodil Jakub DemL. Narodil se v druhém manželství vesnického kupce a rolníka. Jako jedenáctiletý byl poslán na roční „veksl“ do Vídni. V té době také umírá jeho matka. Po absolvování gymnázia studoval na brněnském katolickém semináři, kde se seznámil s literáty Katolické moderny a publikuje své básně v časopise Muzeum a Nový život. Jeho rozhodnutí stát se knězem ovlivnilo přátelství s Otokarem Březinou, se kterým se seznámil v r. 1897. Na kněze byl vysvěcen r. 1902 a působil pak vždy krátce na různých místech západní Moravy, delší dobu pobýval jen v Babicích. V letech 1904-1911 se stýkal s Josefem Florianem a významně se podílel na činnosti jeho staroříšského nakladatelství. V r. 1904 vydává svoji první knihu Slovo k otčenáši Františka Bílka. O rok později přestává přispívat do Nového života a společně s Florianem bojuje proti Katolické moderně i proti katolickému klerikalismu. Díky svému nonkonformnímu přístupu ke kněžskému poslání se často dostával do sporu se svými nadřízenými a v r. 1909 byl donucen k odchodu z duchovní služby ze zdravotních důvodů. Žil u svého přítele, kněze J. Ševčíka v Babicích u Moravských Budějovic. V r. 1912 byl penzionován a pobýval střídavě u svých přátel nebo příbuzných v Jaroměřicích, v Šebkovicích, v Třebíči, v Jinošově a na dalších místech. V letech 1919 – 1920 byl prezidentským knihovníkem na zámku v Topolčiankách. Od r. 1921 zahájil stavbu domu v Tasově a zde pak od r. 1922 žil. Deml se přátelil s řadou významných osobností, přičemž s některými z nich spolupracoval na vydávání svých knih, např. výtvarníkem F. Bílkem, J. Durychem, J.Váchalem. Často je také zmiňováno Demlovo přátelství se ženami, s manželkou továrníka ze Žebráku E. Weisenbergerovou, spisovatelkou, vydavatelkou a mecenáškou P. Kyticovou, s dcerou hraběte Sporka, až po M. Rosu Junovou, která byla jeho pomocnicí a vydavatelkou. Stejně tak jsou někdy diskutovány antisemitské tendence v jeho dílech. Jeho publicistická činnost z let 1939-41 byla prošetřena očistnou komisí, v r. 1948 pak byla lidovým soudem shledána jeho bezúhonnost. Demlova tvorba je velmi různorodá . Těžiště jeho práce tvoří poezie a umělecká próza. Psal však také povídky, eseje, básně v próze, pamflety, náboženské meditace ad. Je autorem více než 100 publikací a 15 překladů, např. Moji přátelé, Miriam, Tanec smrti, Zapomenuté světlo, deníkové záznamy Šlépěje, Mé svědectví Otokaru Březinovi. Přispíval rovněž do řady periodik a sborníků. Zemřel 10. února 1961 v Třebíči. V r. 1991 byla založena společnost Dědictví Jakuba Demla. 21. srpna 1358 zemřel opat třebíčského kláštera Adam. Pod jeho vedením požíval klášter velké vážnosti u papežské stolice a také došlo k rozmnožení majetku kláštera. Rovněž se mu dostalo velkého vyznamenání od papeže Klementa VI., když mu bylo dovoleno při službách nosit Boží prsten a berlu. Byl také papežem ustanoven za soudce ve sporu dvou brněnských klášterů. 21. srpna 1943 zahynul nad Biskajským zálivem voják Michal Pizur. Narodil se 6. prosince 1914 v Lukově. Přes Slovensko a Maďarsko se dostal na Střední Východ a poté do Anglie, kde sloužil u 311. čs. letecké perutě. Jeho letadlo se nevrátilo z operačního letu. 21. srpna 1993 zemřel v Sydney astronom, fyzik, profesor Zdeněk Kvíz. Narodil se v Třebíči 4. března 1932. Po maturitě na třebíčském gymnáziu, studoval fyziku a astronomii. Působil v Astronomickém ústavu ČSAV a poté vyučoval na vysokých školách v Praze. V r. 1969 dostal nabídku k dlouhodobému studijnímu pobytu na Australskou univerzitu v Sydney. Po ukončení stipendia se zpět do vlasti už nevrátil. Přednášel nejprve matematiku na univerzitě v Broken Hill a později fyziku v jedné z univerzitních poboček univerzity státu Nový Jižní Wales v Kensingtonu. Spolupracoval s astronomickými pracovišti, např. s australskou Národní observatoří a observatoří v Ženevě, kam také často dojížděl vyhodnocovat údaje získané pozorováním. Vedle výzkumné práce se věnoval i popularizaci astronomie. Patří k zakladatelům tradice meteorických expedicí a planetka č. 8137 nese jeho jméno. V r. 1991 vážně onemocněl a ve věku 61 let umírá. K uctění jeho památky zřídila Česká astronomická společnost Cenu Zdeňka Kvíze, která je udělována mladým astronomům. |
|
Září |
4. září 1918 se v Moravských Budějovicích narodil režisér Ivo Novák. Studoval na gymnáziu a již v té době byl dobrovolným promítačem sokolského kina. Jeho učednická léta jsou spjata se jménem Václava Wassermana, s ním také společně natočil v r. 1954 komedii s Vlastou Burianem. Prvním samostatným filmem I. Nováka byla Štěňata, natočená podle scénáře Miloše Formana. Na několika dalších snímcích spolupracoval se scenáristou Janem Procházkou, např. Zelené obzory, Maratón. Z novějších filmů jsou známé Léto s kovbojem nebo Fešák Hubert. 5. září 1843 se v Martínkově narodil kněz, spisovatel Václav Kosmák viz. 6. září 1898 se v Třebíči narodil výtvarník František Kršňák. Vystudoval třebíčské gymnázium a Akademii výtvarných umění v Praze, kde se věnoval hlavně figurálnímu žánru. K jeho učitelům patřil i Max Švabinský. Vedle AVU absolvoval také filozofickou fakultu a do popředí jeho zájmu se dostává i muzejnictví. Vedl propagační oddělení Národního muzea, stal se zemským muzejním komisařem a členem kolegia Národního muzea. Jeho dalším působištěm se stalo Náprstkovo muzeum, kde nejprve revidoval národopisné sbírky exotických národů a poté byl pověřen jeho vedením. Vedle muzejnictví se věnoval i výtvarnému umění a hudbě.Graficky upravoval katalogy a plakáty, ilustroval botanické publikace a portrétoval řadu významných osobností. Je autorem obálky k edici MAB – Musica Antiqua Bohemica – Stará česká hudba. Zemřel 13. července 1957. 7. září 1893 byl v Moravských Budějovicích slavnostně otevřen Národní dům – Beseda. Byl vystavěn Vzájemnou záložnou na místě tří domů. 7. září 1883 se v Polici u Jemnice narodil historik, publicista, pedagog Jan Heidler. Vystudoval historii a filozofii na univerzitě v Praze a studoval rovněž na univerzitách ve Vídni, ve Francii a v Anglii. Působil jako pedagog na obchodní akademii v Praze. Předmětem jeho zájmu byla historie českého národního hnutí v 19. a na počátku 20. století. V r. 1921 byl jmenován profesorem na Komenského univerzitě v Bratislavě. Byl členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk. V době 1. světové války se účastnil domácího odboje a měl zásluhu na přípravě Manifestu českých spisovatelů v r .1917. Napsal o něm následně knihu Projevy českých spisovatelů. Jeho snahou bylo zachytit dějiny národního obrození. Dokončit toto dílo se mu však, stejně jako plánovanou publikaci o Riegrovi, nepodařilo. Zemřel 28. května 1923 v Opatiji (Chorvatsko).9. září 1863 se v Opatově narodil učitel, regionální spisovatel, sběratel František Šilhavý. Studoval na gymnáziu a poté na učitelském ústavu v Brně. Učitelskou dráhu započal v rodném Opatově, později nastoupil jako řídící učitel v Brtničce. Zdravotní problémy ho donutily změnit profesi, a proto působil jako revident úvěrních společností v Brně a poté jako ředitel Ústředního spolku reifeisenek v Brně a vedoucí redaktor Věstníku ústřední jednoty. Šilhavý přispíval do několika vlastivědných časopisů, sbíral pohádky, písně a pověsti z doby poddanské. Napsal několik sbírek, z nichž většina se nedochovala. Národní báje a pověsti vydané r. 1894 vlastní Národní knihovna v Praze. Vedle vlastní práce vydal výbor ze spisů Václava Kosmáka. K velkým zálibám Šilhavého patřilo vedle sběratelství také včelařství. Byl redaktorem časopisu Včela a správcem Včelařského domu v Brně. Zemřel 18. prosince 1939 v Králově Poli v Brně. 13. září 1868 se v Počátkách u Telče narodil básník a esejista Otokar Březina. Vlastním jménem Václav Jebavý. Narodil se v rodině ševce. Měšťanskou školu navštěvoval v místě svého bydliště a poté absolvoval reálku v Telči. Po maturitě nastoupil jako učitel v Jinošově u Náměště nad Oslavou. V témže roce (1887) skládá učitelské zkoušky pro obecné školy. Za svého pobytu v Jinošově se seznamuje se sestrami Pammrovými, Leonorou a Annou, přičemž setkání s osm let starší Annou se mu stalo osudovým. Jejich vztah je v literatuře označován za duchovní. S výjimkou doby, kdy byla Anna vdaná, spolu korespondovali. Jinošov je také místem, kde začíná literárně tvořit. Na počátku své tvorby se Březina pokoušel o různé žánry, později však knihy napsané v této době zavrhl a některé i zničil. Od r. 1888 učil v Nové Říši, kde také napsal většinu svých děl. Březinovo dílo vzniklo vlastně v Nové Říši během jediného tvůrčího rozmachu, v Jaroměřicích k němu byly připojeny už jenom dodatky. Sbírky nesou názvy Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámu a Ruce. Po třináctiletém působení v Nové Říši a po složení učitelských zkoušek pro měšťanské školy přichází Březina v roce 1901 jako učitel měštanské školy do Jaroměřic nad Rokytnou. Zde učí nejprve na chlapecké a poté na dívčí měšťance. Od r. 1919 byl na tvůrčí dovolené, a to až do doby svého penzionování v r. 1925. V Jaroměřicích vydává Hudbu pramenů, knihu esejů, jež vznikaly souběžně s jeho básnickými sbírkami a vyšly už dříve v časopisech. V Jaroměřicích vytvořil několik dalších významných básnických skladeb, které měly tvořit jeho šestou sbírku Země, zůstala však v torzu. V r. 1919 obdržel čestný doktorát filozofie UK v Praze a byla mu nabídnuta profesura filozofie umění na univerzitě v Brně. Březina ji však odmítl. V r. 1923 byl jmenován řádným členem ČAV. Několikrát byl navrhován na Nobelovu cenu za literaturu. Březina je považován za jednoho z největších českých básníků, byl příslušníkem modernistické generace 90. let, představitelem básnického symbolismu u nás. Široké vzdělání a rozhled získal samostatným studiem filozofických a přírodovědných spisů, sledováním moderní literární produkce a četnými kontakty s předními osobnostmi kulturního života. Svědectví o jeho myšlenkovém vyzrávání podává zejména korespondence s Fr. Bauerem (spolužákem z telčské reálky) a A. Pammrovou. Až do posledních dní svého života pracoval na druhé knize svých próz Skryté dějiny. K jejímu vydání však Březina nesvolil, vyšla poprvé jako celek až v Melantrichu 1970. Závěr knihy měl tvořit esej Mír, v něm shrnul své poznání života a své poselství lidstvu. Zemřel 25. března 1929. Jeho pohřbu v Jaroměřicích se účastnila široká kulturní veřejnost i občané Jaroměřic. Na jeho hrobu bylo v r. 1932 Společností Otokara Březiny odhaleno sousoší „Tvůrce a jeho sestra Bolest“.
Podle nejnovějších ověření a údajů poskytnutých
7. 10. 2002 a 3. 3. 2003 laskavostí Svenska Akademien ve Stockholmu byl Otokar Březina
na Nobelovu cenu za literaturu
oficiálně nominován osmkrát, a to v letech 1916, 1917, 1918, 1920, 1921, 1925,
1928 a 1929. 16. září 1648 zemřel ve Vídni šlechtic Jan Baptista von Verdenberk. V r. 1629 se stal majitelem náměšťského panství. Jeho zásluhou byla Náměšť povýšena opět na městečko. Na svém panství provedl řadu změn, které se dotýkaly všech poddaných a současně zvýhodňovaly jeho osobu. Například nařídil, aby všichni místní měšťané brali sůl od něho z Vídně. Snažil se také o vymýcení náboženského kacířství na jeho panství. Nechal vybudovat nový kostel, který byl zasvěcen Janu Křtiteli a vysvěcen v r. 1641. Během celého života své panství rozšiřoval. Podle své poslední vůle je pohřben ve Vídni. 21. září 1923 se v Želetavě narodil voják, letec Jan Jansa. Po okupaci byl poslán na nucené práce do Štětína a poté do Dánska, odkud se mu podařilo uprchnout do Švédska. Zde byl předán československému konzulátu. V r. 1944 byl spolu s ostatními uprchlíky dopraven do Anglie, kde vstoupil do československé zahraniční armády. Byl zařazen ke 311. bomardovací peruti ve Skotsku, konkrétně k záchranné četě a na radiostanici. Po návratu do vlasti sloužil u československého letectva. V r. 1948 byl však z armády propuštěn jako nespolehlivý, a proto o rok později emigroval, nejprve do Německa, poté do Anglie a Kanady. |
|
Říjen |
1. října 1918 se v Mohelně narodil kněz Vladimír Nováček. Po maturitě na třebíčském gymnáziu nastoupil do biskupského alumnátu v Brně, kde studoval jazyky, filozofii a bohosloví. Další studia podnikl v Římě na papežské univerzitě, kde získal titul doktora teologie. V r. 1944 vstoupil do čs. armády v zahraničí a působil v duchovní a osvětové službě u motorot u Cambridge. S armádou se pak dostal přes Belgii a Německo do Prahy. Po návratu do vlasti byl povýšen na podporučíka a začal pracovat ve službách církve. V padesátých let byl nespravedlivě odsouzen a vězněn. Poté pracoval jako dělník v Třebíči. K povolání kněze se mohl vrátit až v r. 1967, kdy nastoupil jako kaplan na Starém Brně. V letech 1968 -1971 byl generálním vikářem a děkanem brněnské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla. Poté byl „uklizen“ do pohraničí. Přichází do Mikulova, kde se stal děkanem pro mikulovskou oblast a arciknězem pro mikulovské arcikněžství. 1. října 1938 v Dolním Kubínu zemřel pedagog a voják Ludvík Šulista. Narodil se 21. července 1904 v Telči. Po studiu na reálném gymnáziu nastoupil na učitelský ústav. Po jeho absolvování působil jako učitel v Radoníně a ve Lhánicích. Zde se také aktivně zapojil do života obce. Stál u založení sboru dobrovolných hasičů a ochotníků. Po mobilizaci odchází na Slovensko a stává se příslušníkem 23. horského pluku. Po přepadení pluku byl vážně zraněn a následkům podlehl. 1. října 1903 se v Rohách narodil architekt, spisovatel, básník František Švihálek 2. října 1978 zemřel v Anglii voják Josef Ouroda. Narodil se r. 1905 v Radkovicích u Hrotovic. Po vyučení kovářem se tomuto řemeslu věnoval až do nástupu základní vojenské služby. Po okupaci Československa opustil ilegálně republiku, nejprve do Polska, poté do SSSR a do Anglie. Sloužil jako mechanik u 311. čs. letecké perutě. V Anglii se také oženil a po válce se zde i usadil trvale. Začátkem října 1938 padl u vesnice Torijas ( Španělsko) František Navrkal. Narodil se 1. června 1911 v Bransouzích. Vyučil se zedníkem a poté pracoval převážně v Brně. Po okupaci Československa odešel do Španělska, kde těsně před odvoláním mezinárodních brigád padl. 10. října 1953 zemřel v Brně učitel, divadelní ochotník Antonín Skála. Narodil se 18. dubna 1891 v Opatově. Po ukončení třebíčského gymnázia působil jako učitel na několika školách na Třebíčsku a od r. 1930 pracoval jako osvětový inspektor pro jihozápadní Moravu. Jeho velkou láskou bylo divadlo. Začal se mu věnovat už ve studentském věku, nejprve jako ochotnický herec, poté jako inspicient a režisér. V r. 1926 se stal divadelním poradcem Zemského ústředí osvětových sborů v Brně. Velkou zásluhu měl Skála na založení Horáckého divadla v Třebíči, které vzniklo v r. 1940 jako první stálá krajová scéna u nás. Posléze se stává jejím dramaturgem. Vedle divadelní tvorby také publikoval v různých časopisech a účinkoval v rozhlasových relacích, ve kterých přinášel informace o divadelnictví. Pro amatérské spolky vydal několik publikací, které byly pomocníky pro ochotníky, např. Studium hry, Divadlo v přírodě. Ochotnické jeviště. V několika publikacích také zachytil vznik a počátky Horáckého divadla, např. Horácké divadlo 1946-1947. 15. října 1908 se v Třebíči narodil marxistický literární teoretik a estetik, novinář Kurt Konrád. Vl. jménem Kurt Beer. Po studiích na německém reálném gymnáziu se zapsal na lékařskou fakultu. V r. 1927 vstoupil do KSČ a začal se angažovat v levicových studentských organizacích. Studia nedokončil a věnoval se pouze novinařině. Publikoval v češtině a němčině. Působil v levicově orientovaných novinách, Rudém právu, Haló novinách ad. Spoluzakládal socialistické spisovatelské sdružení Blok. V únoru 1939 se stal tiskovým atašé na sovětském velvyslanectví v Praze. Po okupaci Československa se zapojil do ilegálního hnutí. V březnu 1941 byl zatčen a vězněn. Po mnoha výsleších skončil svůj život sebevraždou 25. září 1941 ve věznici v Drážďanech. Jeho tvorba byla zaměřena zejména na politickou publicistiku. Část novinářských článků vyšla v souboru Na prahy války. Z dalších textů byly sestaveny např. soubory Svoboda zbraně a Dějiny husitské revoluce. 16. října 1833 se v Hrubčicích na Hané narodil kněz, národní buditel František Borgias Hoch. Po vysvěcení na kněze působil jako kaplan nejprve v Moravských Budějovicích, poté v Jaroměřicích a v Domamili. V následujícím letech byl několikrát vyšetřován a souzen kvůli svým vlasteneckým názorům a často překládán na různá místa. Nejdéle působil na faře v Horním Újezdě. V r. 1903 byl jmenován biskupským radou. Zemřel při pouti do Jeruzaléma 2. září 1905 v italském Terstu. 16. října 1813 se v Malé Zhoři u Jihlavy narodil spisovatel, překladatel František Xaverský Škorpík. O d r. 1838 byl kapalnem v Jaroměřicích Nad Rokytnou. Poté působil v Bohdalicích a Kučerově. Publikoval časopisecky, např. v Časopisu pro katolické duchovenstvo, Muzejníku . Do Vídeňského deníku psal pod pseudonymem Fr. Zhorský. Zemřel 17. ledna 1890 v Brně. 17. října 1988 zemřel v Mikulově národopisný pracovník, folklorista, sběratel lidových písní a pověstí Vratislav Bělík. Narodil se 20. července 1900 v Rouchovanech. 18. října 1943 zemřel v Náměšti nad Oslavou Cyril Doležal. Narodil se 7. srpna 1852 v Budči. Povoláním byl učitel, působil na několika školách na Třebíčsku. Jeho největším koníčkem bylo včelaření, kterému se během svého života aktivně věnoval a proslavil se jako jeho velký propagátor. 18. října 1943 zemřel ve Velké Británii voják Ladislav Zahrádka. Info červen 21. října 1973 zemřel v Praze varhaník, skladatel, spisovatel Otto Albert Tichý. Narodil se 14. srpna 1890 v Martínkově. Studoval na gymnáziu v Třebíči a v Brně. Za gymnazijních studií se seznámil s J. Demlem a přichází do styku s nakladatelem J. Florianem ve Staré Říši. Psal články pro edici Nova et Vetera a překlady spisů Leona Bloy. Pražskou konzervatoř nedokončil, ve studiích pokračoval po první světové válce v Paříži. Studoval hru na varhany a skladbu. Působil jako ředitel kůru ve švýcarském Lausanne, učil na řádovém gymnáziu a byl též profesorem varhan, chorálu a skladby na cecilské akademii. O d r. se stal ředitelem kůru v chrámu sv. Víta v Praze. Ve své vlastní tvorbě se zaměřil na katolickou chrámovou hudbu. Většina jeho děl však zůstala v rukopisech, příp. je nedostupná v cizině. Vedle hudby se věnoval také překladům. Přeložil např. díla Rollanda nebo Rilkeho a je autorem monografie o francouzském skladateli C. Franckovi. 29. října 1993 zemřel v Brně archivář, vlastivědný spisovatel a právník Alois Plichta. Narodil se 6. září 1905 v Šebkovicích. Studoval gymnázium v Moravských Budějovicích a poté práva na Karlově univerzitě. Již v době studií přispíval do časopisu Tvar, který spoluzakládal a řídil. Kromě toho publikoval i v dalších časopisech, např. Umění, Vlastivědný věstník moravský. Po ukončení studií přesídlil jako právník do Velkého Meziříčí. Zde proslul jako organizátor kulturního dění. Redigoval sborníky, publikoval v časopisech, cestoval. Bylo vydáno také několik jeho knižních publikací, např. Kostely a kaple velkomeziříčské, Jaroměřicko, Tajemství času (o J. Demlovi). |
|
Listopad |
3. listopadu 1918 zemřel v Hartvíkovicích malíř Josef Pittermann. Narodil se 26. září 1894 ve Vítkovicích u Jilemnice. Od r. 1914 studoval Akademii výtvarných umění v Praze , byl žákem Hynaise a Preislera. Aby si na studia přivydělal, působil jako učitel v Hartvíkovicích . Ve velmi mladém věku podlehl španělské chřipce. Pittermann byl zejména figuralistou, věnoval se ale také krajinářství, maloval olejem a akvarelem. V Hartvíkovicích vznikla řada podobizen místních občanů, některé maloval v horáckých krojích. V r. 1962 se v Hartvíkovicích konala výstava jeho prací. 4. listopadu 1968 zemřel v Praze spisovatel, sběratel, redaktor Bohuslav Pernica. Narodil se 13. prosince 1907 v Brně. Povoláním byl učitel, vyučoval na různých místech na Moravě. Je autorem několika beletristických knih (Zrazený genius), literárních studií (Vlasta Pittnerová), ale zejména je znám jako národopisec a sběratel folklorních materiálů z Horácka. Nejznámější jsou jeho práce Rok na moravském Horácku a Rok na moravském Horácku a Podhorácku. 5. listopadu 1943 zahynul na Mírově voják Rudolf Jurek. Narodil se 1. ledna 1903 ve Slavičíně. Vyučil se sodovkářem . V r. 1930 se přestěhoval do Moravských Budějovic, kde si zřídil vlastní výrobnu limonád. Spolu se svým bratrem se v r. 1939 zapojil do místní odbojové organizace Obrana národa. V r. 1941 byl zatčen a odsouzen k pěti letům vězení. Následkem podmínek ve vězení onemocněl tuberkulózou a ve věznici pro nemocné na Mírově zemřel. Po válce bylo jeho tělo exhumováno a byl pohřben v Moravských Budějovicích. In memoriam byl Rudolfu Jurkovi udělen Československý válečný kříž. 7. listopadu 1908 se narodil malíř Imrich Plekanec. Narodil se na Slovensku, ale rodina se poté přestěhovala do Jugoslávie, kde prožil dětství a mládí. Po studiu na strojní průmyslovce pokračoval ve studiích v Jugoslávii, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku. V letech 1933-34 studoval na Ukrajinské akademii v Praze u profesora Kulce a poté na Akademii výtvarných umění u profesora Nejedlého. Po uzavření vysokých škol žil v Jemnici, Třebíči a poté na hartvíkovickém mlýně. Zde zůstal až do r. 1947. Po válce dokončil studia a odchází do pohraničí. Třebíč a její okolí si zamiloval a čerpal zde také inspiraci a náměty ke svým obrazům. Byl znám především jako krajinář, ale věnoval se také figurální tvorbě, maloval portréty i zátiší. Byl jmenován čestným občanem Třebíče. Zemřel 23. září 1964 ve Varnsdorfu. 13. listopadu 1873 se v Příboru narodil spisovatel, nakladatel, pedagog Stanislav Marák. Po absolvování gymnázia a učitelského ústavu působil jako pedagog nejprve v Jemnici, v Moravských Budějovicích a poté se stal ředitelem měšťanky v Jevišovicích. Po r. 1918 organizoval české školství na Znojemsku. Byl propagátorem kulturního života na Znojemsku, aktivním členem pěveckých spolků a sdružení, zasloužil se o zřízení kina a stavbu sokolovny. Vedle toho byl činný i vydavatelsky. Vydával naučné časopisy, mj. i pozdější známý vlastivědný časopis Od Horácka k Podyjí. Je autorem několika děl, např. Znojem, Hejtmanství Moravsko-budějovické. Řada jeho prací zůstala v rukopisech. Zemřel 5. října 1937 ve Znojmě. 17. listopadu 1988 zemřel v Třebíči právník, historik Jiří Nevosad. Narodil se 1. dubna 1901 se v Třebíči. Byl blízkým přítelem básníka Vítězslava Nezvala. Jeho aktivita dala vzniknout tradici Nezvalovy Třebíče. Mimo jiné se staral jako předseda Spolku pro sadbu v okrese Třebíč o zeleň v městských parcích. 17. listopadu 1978 zemřel pedagog, výtvarník Alois Toufar. Narodil se 28. dubna 1919 v Brtnici. V r. 1938 maturoval na učitelském ústavu ve Znojmě . V období okupace byl vězněn v koncentračních táborech. Po r. 1945 nastoupil jako učitel ve svém rodišti. Založil zde výtvarný kroužek a posléze si doplnil i vzdělání v oboru, když složil zkoušku z výtvarné výchovy na Vysoké škole pedagogické v Brně. Od r. 1959 pracoval jako vedoucí katedry výtvarné výchovy v Jihlavě a později působil na pedagogických školách v Třebíči a v Boskovicích. Vedle toho se podílel na pořádání dětských celostátních soutěží. Jeho díla jsou zastoupena v několika významných galeriích. 20. listopadu 1948 se v Třebíči narodil malíř, grafik, sochař, textilní výtvarník Zdeněk Šplíchal. Vystudoval Školu výtvarného myšlení v Brně pod vedením Igora Zhoře a v polovině devadesátých let teologii na Jihočeské univerzitě. V r. 1965 založil se svými přáteli výtvarníky Skupinu 4, přičemž velký vliv na jejich tvorbu měl třebíčský básník a výtvarník Ladislav Novák Vedle členství v této skupině je členem Unie výtvarných umělců, TT klubu Brno a Klubu konkretistů. Vystavuje doma i v zahraničí. 24. listopadu 1978 zemřel v Brně malíř, grafik Ludvík Voneš. Narodil se 6. srpna 1910 v Třebíči. Studoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze a na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením profesora Šimona. Ve studiích pak pokračoval ve Francii. Jeho tvůrčím tématem byly figury, zátiší, ale i krajiny. Vystavoval v řadě států, např. Švýcarsku, Švédsku, Francii. |
|
Prosinec |
13. prosince 1913 se v Třebíči narodil voják Miloš Novák. Po maturitě na třebíčském gymnáziu studoval na francouzském lyceu v Nimes. Poté absolvoval práva na KU a pracoval jako advokátní koncipient. Při tajném odchodu byl na maďarských hranicích zadržen a vězněn. Později byla celá skupina českých uprchlíků odvezena na maďarsko-slovenské hranice. Podruhé se už ilegální přechod podařil. Uprchlíci byli díky francouzskému konzulátu v Budapešti dopraveni do francouzského města Adge, kde vznikala čs. vojenská jednotka. Po porážce Francie byli přesunuti do Anglie. V r. 1942 se zde oženil. Účastnil se invaze do Francie a dostal se až do vlasti. Po válce pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí. V r. 1949 emigroval s celou rodinou do Kanady. Zde 21. června 1984 zemřel. 24. prosince 1883 se v Šaraticích na Znojemsku narodil fotograf Ondřej Knoll. Po absolvování nižšího gymnázia mu otec sjednal tříletý učební poměr v Náměšti nad Oslavou. Od majitele klempířské dílny v sousedství, amatérského fotografa Ludvíka Höfera, získával mladý Knoll cenné rady a první zkušenosti. Po našetření peněz si zakoupil své vlastní fotoaparáty a zřídil si fotokomoru. Po vyučení získal místo jako vedoucí náměšťské odbočky třebíčského knihkupectví a papírnictví J. F . Kubeše. Později získal koncesi na prodej pohlednic a papíru a fotografování.V Náměšti se také oženil a založil rodinu. V době první světové války byl fotografickým laborantem u rentgenu ve vídeňské nemocnici. Po návratu převzal postupně i Kubešovův obchod, který postupně rozšířil o prodej galanterního zboží, gramofonových desek a fotografických potřeb. Pracoval rovněž u majitele prvního rentgenu na Moravě MUDr. F. Dreuschucha. Fotografoval zejména ve svém okolí, občas také na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Vytvořil vlastivědný cyklus diapozitivů a stereoskopických obrazů, který na požádání půjčoval. Některé své snímky prodával také na pohlednicích a byly k vidění v řadě publikací. V letech 1932-33 vydal čtyřdílný cyklus fotografií s názvem Místa a cesty Otokara Březiny. Spolupracoval a byl oceňován mnoha institucemi (KU, Moravské zemské muzeum), ale také významnými osobnostmi, např. Jakubem Demlem. Zemřel 6. srpna 1960 v třebíčské nemocnici. 27. prosince 1908 zemřel ve Vídni malíř František Bohumír Zvěřina. Narodil se 4. února 1835 v Hrotovicích. Studoval nižší reálku ve Znojmě a vyšší reálku v Praze. Po jejím absolvování , podporován svým strýcem, profesorem Dubským , nastoupil na malířskou akademii do krajinářské školy Maxe Haushofera. Již v době studií se účastnil výstav a díky tomu, že se jeho díla prodávala, mohl Zvěřina cestovat . Ze získaných peněz podporoval matku a také cestoval, zejména na Balkán. Důvodem k vyloučení z Akademie bylo jeho veřejné slovanofilství. Od té doby působil jako pedagog. Nejprve jako suplující učitel na vyšší reálce v Kutné Hoře, později v Brně, Gorici a ve Vídni. Vyučoval kreslení, deskriptivní geometrii a krasopis. Přednášel česky, německy a slovinsky. R. 1866 mu byl udělen titul profesora. Byl jedním ze zakladatelů Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. V letech 1888 -1893 žil ve výslužbě ve Vídni a poté se svým synem ve Zwettlu (Dolní Rakousko). Krátce před smrtí se přestěhoval opět do Vídně. Těžištěm jeho tvorby byl Balkán a slovanské země, nezapomínal však ani na rodný kraj. Ke známým kresbám patří např. Kostel v Jaroměřicích, Židovská synagoga v Třebíči a obrazy z Podyjí. Vystavoval doma i v zahraničí, podílel se na ilustrování časopisů a časopisky také publikoval. Věnoval se také restaurátorské práci na kostelních obrazech ve farních chrámech v Myslibořicích, Valči, Dalešicích a dalších. Vytvořil asi osm tisíc malířských studií, kreseb, obrazů a grafických prací. Je řazen k našim předním umělcům druhé poloviny 19. století. Po celý svůj život patřil k propagátorům slovanské vzájemnosti. V r. 1913 byl před Zvěřinovým rodným domem v Hrotovicích odhalen pomník s plaketou od F. Úprky. I v současné době je možno shlédnout expozici přibližující život a dílo tohoto malíře v jeho rodném domku. 28. prosince 1923 se v obci Prislovce (Zakarpatská Ukrajina) narodila Marie Hutníková. Po okupaci se jí podařilo dostat do Sovětského svazu, kde absolvovala také zdravotnický výcvik. Koncem r. 1942 se přihlásila do čs. vojenské jednotky v Buzuluku. Pracovala nejprve jako zdravotnice a telefonistka. V polovině r. 1944 byla zařazena jako spojařka a později zdravotnice k 1. dělostřeleckému pluku. S ním prošla boji u Kyjeva, přes Duklu a další až k Prostějovu. Po válce byla vyznamenána. Přestěhovala se s manželem do Třebíče, kde pracovala jako šička v Krasu. 28. prosince 1953 byl v Praze popraven Josef Trojan. Narodil se 25. března 1906 v Horních Heřmanicích. Absolvoval hospodářskou školu a po návratu z vojenské služby pracoval jako adjunkt v Nové Říši. Poté nastoupil u firmy Baťa, přičemž působil na různých místech republiky. Když začala firma budovat svůj závod na Slovensku, byl jmenován správcem statku Šimonovany. Po okupaci republiky a vzniku slovenského státu se zapojil do odbojového hnutí . Po vypuknutí Slovenského národního povstání se stal velitelem partyzánských jednotek v hornonitranské oblasti. Na jeho dopadení byla vypsána odměna 200 tisíc slovenských korun. Odměna byla vypsána i na jeho ženu, která se se třemi malými dětmi a ve vysokém stupni těhotenství ukrývala v lesích. Po přechodu k Sovětské armádě byl Trojanův prapor zařazen k rumunské bukurešťské divizi. Po osvobození byl Slovenskou národní radou jmenován ředitelem podniků Baťa na Slovensku a později se stal generálním ředitelem obuvnického a gumárenského průmyslu na Slovensku. Na sklonku roku 1949 byl Trojan v Praze zatčen. Byl nespravedlivě obviněn a odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán v prosinci 1953. V r. 1969 byl původní rozsudek zrušen aj. Trojan byl in memoriam rehabilitován. 29. prosince 1898 se v Blížkovicích narodil učitel Tomáš Kuchtík. Studoval na učitelském ústavu ve Svatém Janu u Berouna a v Českých Budějovicích. V r. 1920 nastoupil jako učitel v Šebkovicích a poté v Hostimi. Zde se stal kronikářem obce a věnoval se divadlu. V r. 1931 odchází na vlastní žádost do Babic, kde byla zřízena nová škola. I tam se zapojoval do kulturního života. Po válce se stal zakádajícím členem sociální demokracie a po únoru 1948 členem KSČ. V r. 1949 se stává předsedou MNV. Spolu s dalšími členy MNV byl 2. července 1951 v babické škole zastřelen agentem StB Ladislavem Malým. |