Výročí a regionální osobnosti SRPEN 2018

Jméno opata Adama se vyskytuje v pramenech nejdříve v roce 1342, kdy třebíčský klášter obdržel od svého nápravníka Peška, syna prokurátora Budislava, čtvrt hřivny úroku z nápravy s podmínkou, aby klášter každý rok o sv. Havlu slavil památky zemřelých Václava a jeho choti, což bylo přislíbeno 25. 5. 1342.
Opatu Adamovi bylo v roce 1352 dovoleno papežem Klementem VI., aby mohl při bohoslužbách užívat obřadní prsten a berlu. 31. ledna 1358 papež ustanovil opata Adama za rozsudího v rozepři mezi panenským klášterem na starém Brně a rektorem kaple Špilberské o desátek ve vsi Řéčkovice.

Narodil se v rodině tasovského kupce a rolníka. Třebíčské gymnázium absolvoval v roce 1898. Vystudoval bohoslovecký seminář v Brně, v r. 1902 byl vysvěcen na kněze. Jeho přítelem byl Otokar Březina. 1902-4 působil jako kaplan v Kučerově u Vyškova, 1904 v Lesonicích, 1904-1906 v Babicích, 1906 v Martínkově, 1906-7 v Třešti, 1908-9 v Bystrci u Brna. Pro své rozpory se staršími duchovními byl 1. března 1909 dispensován od církevní služby. V letech 1904-11 navázal přátelství s Josefem Floriánem, pracoval v nakladatelství ve Staré Říši. Pobýval také v Jaroměřicích, Třebíči, Šebkovicích, Praze, Topolčiankách, Bělé pod Bezdězem a Jinošově. Od roku 1922 se trvale usadil v Tasově.

MUDr., lékař, v letech 1893-1905 víceprezident Lékařské komory pro markrabství Moravské, tvůrce prvního rentgenového přístroje na Moravě. Stati z oboru sociálního lékařství.
Jeho otec František Dreuschuch , rodák z Náměště nad Oslavou (1817-1896), působil téměř 55 let svého života jako lékař v Třebíči.
František Dreuschuch ml. studoval na gymnáziu v Brně.  Po složení maturitní zkoušky začal studovat lékařství v Praze. V pátém ročníku se stal asistentem na Klebsově ústavu, tehdy nejmodernějším lékařském  výzkumném pracovišti v Praze. Zde svoje poznatky rozvíjel v oborech chirurgie, patologie, farmakologie, bakteriologie a epidemiologie. Po promoci se rozhodl pro práci na venkově.  Oženil se s Idou Honlovou a společně se přestěhovali do Náměště nad Oslavou, kde Dreuschuch působil jako lékař až do roku 1931. Kromě lékařské praxe se angažoval v osvětových a kulturních aktivitách.  Byl zvolen zdravotním radou ve Vídni. Zúčastňoval se mezinárodních lékařských sympózií, sledoval novinky v oblasti lékařské vědy. Mezi nimi upoutal jeho pozornost nový vědecký objev německého fyzika W. C. Rontgena natolik, že sestavil s pomocí místního elektrikáře vlastní rentgenový přístroj a rozhodl se ho využívat pro svoji lékařskou praxi, především k diagnostice vnitřních zranění jako byly zlomeniny. Přístroj byl umístěn v pronajatém domku. Dreuschuch svými experimenty zkoumajícími vlastnosti nového vynálezu přispěl k novým poznatkům pro uplatnění přístroje v lékařství. Výsledky pokusů publikoval v odborných časopisech, pořádal přednášky. Z nedostatku tehdejších znalostí o negativních účincích záření na lidské zdraví (první zprávy byly veřejně publikovány až kolem roku 1902) si způsobil rakovinu kůže na prstech levé ruky a této nemoci podlehl.

Voják 2. světové války, zúčastnil se bojů o Duklu. V československé armádě sloužil od roku 1938 v Košicích do 15. března 1939. Emigroval do Polska, byl internován v SSSR ve Starobělsku a Vladivostoku. V roce 1942 v Buzuluku vstoupil do československé zahraniční armády. Prošel dělostřeleckým a spojařským výcvikem. Účastnil se osvobozování Československa. 10. května 1945 projížděl s vojenskou jednotkou Třebíčí. V roce 1951 se s rodinou odstěhoval do Třebíče.

Český šlechtic, nejvyšší sudí (1608-11) a nejvyšší hofmistr Českého království (1611-19). Jako katolík byl za stavovského povstání prostředníkem mezi povstalci a Ferdinandem II., zastával kompromisní program politického smíření. 15. 5. 1628 se stal majitelem Třebíče a třebíčského panství. 1608-11 nejvyšším sudím, 1611-1619 nejvyšším hofmistrem českého království. Byl katolického vyznání, v letech 1618-20 prostředníkem mezi Ferdinandem II. a povstalci jako zastánce programu politického smíření.

V roce 1894 se v Třebíči konala výstava předmětů shromážděných pro Národopisnou výstavu českoslovanskou konanou v roce 1895 v Praze. V srpnu v roce 1898 vznikl Muzejní spolek v Třebíči, který se ujal péče o sbírky a jejich doplňování. Do roku 1918 bylo muzeum závislé na občanských finančních darech. V roce 1928 získalo muzeum 5 místností v měšťanském domě na Hasskově ulici č. p. 103, které nahradily dosavadní místnost v městském pivovaru. Po skončení 2.světové války, během níž byla expozice uschována a výstavy se konaly pouze ojediněle zaměřené především na betlemářství, se muzeum přestěhovalo do zámku. Do roku 1953 bylo muzeum spolkové, později městské. Od roku 1969 spravuje bývalé okresní muzeum v Moravských Budějovicích.