




| po | út | st | čt | pá | so | ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
1
|
2
|
3
|
4
|
5
|
6
|
7
|
8
|
9
|
10
|
11
|
12
|
13
|
14
|
15
|
16
|
17
|
18
|
19
|
20
|
21
|
22
|
23
|
24
|
25
|
26
|
27
|
28
|
29
|
30
|
| 140. výročí narození BOBEŠ, Svatopluk – malíř Narození: 10. 12. 1885 Stražisko u Konice (Prostějov) Úmrtí: 8. 2. 1974 Brno Pocházel z početné učitelské rodiny. Patřil mezi jedny z prvních absolventů reálného gymnázia v Kroměříži. Studoval v Praze krajinářskou školu Aloise Kalvody a figurální školu prof. Karla Reisnera (1868 - 1913). V Praze se setkával s Mikolášem Alšem, jehož dceru Marynu si vzal za manželku jeho bratr Emanuel. Přátelil se s malířem Adolfem Kašparem, prof. Lubojackým, J. Čapkem, O. Lasákem, K. Němcem, R. Havelkou, O. Hůlkou, J. Váchalem a také spisovatelem Jaroslavem Haškem. V roce 1904 vystavoval svoje práce už jako člen Umělecké besedy, kterým se stal společně s Marynou Alšovou. Později se stal členem Myslbeka a Mánesa. Motivy pro své práce nacházel na svých cestách po Slovensku, Slovácku, Polsku a jižní Moravě. V roce 1909 uvedl svoji první samostatnou výstavu v Luhačovicích. V 1. světové válce byl odveden, válku ale prožil mimo frontu po nemocničních zařízeních. Nakonec dezertoval. Po vzniku Československa se přihlásil do čs. armády, nějakou dobu hlídkoval v Praze v Tyršově domě a na radnici. Byl vynikající krajinář a portrétista, znalec flory a fauny hadcové stepi. Působil zde také jako státní konzervátor. Po 1. světové válce se usadil na samotě pod mohelenskou stepí na řece Jihlavě. Věnoval se krajinářství motivované jižní Moravou, především Pojihlavím, Pooslavím a Pálavou. Ateliér a byt měl v Praze (1912-1949). Na jižní Moravě pobýval v Oslavanech, na Ketkovickém mlýně, v Senoradech, na Práchovně a na Papírně pod stepí. Od r. 1949 bydlel na Moravě trvale s manželkou na postavené chatě. Výstavy: 1904 Praha (Umělecká beseda) 1909 Luhačovice 1920 - cyklus Hrady v Pooslaví, Pohledy z Oslavan 1926 Legiodom Praha - 102 obrazy 1931 Brno - zimní motivy . . . Třebíč, Mor. Krumlov, Jihlava, Oslavany apod. celkem uspořádal 38 samostatných výstav. Literatura: Josef Váchal a Bobeš Svoboda: Přátelé od Čertova ocasu. Muzeum Kroměřížska, 2015, s. 24 Dílo: LYSÁK, Jiří. Pooslaví a Pojihlaví : Vlastivědné vycházky. Třebíč: Okr. dům pionýrů a ml. ZGK, 1964. 90 s., obr. LYSÁK, Jiří. Pooslaví a Pojihlaví : Vlastivědné vycházky. 2. dopl. vyd. Třebíč: Arca Jimfa, 1997. 190 s., fot., obr., mp. ISBN 80-7221-002-5. KRÁL, Adolf Bunny. Neprávem zapomenutý malíř Svatopluk Bobeš. Vlastivědný věstník moravský. Roč. 48, č. 1 (1996), s. 46-48. ISSN 0323-2581. ŠABACKÝ, Josef. Z galerie výtvarných umělců Třebíčska. Zpravodaj města Třebíče. Č. 11 (1978), [22]. ZEJDA, Radovan. Bobeš Sv. čili Josef Svoboda. Horácké noviny. Roč. 25, č. 74 (2014), s. 5 : fot. ISSN 1212-222X. STAROBOVÁ, Dana. Z dějin Mohelna a okolí. Z dějin Mohelna a okolí. (1997), s. 1-18. |
| 80. výročí úmrtí BUDÍK, Lojza – malíř Narození: 8. 6. 1888 Bučovice (Vyškov) Úmrtí: 4. 12. 1945 Třebíč Narodil se v rodině geometra, měl tři sourozence-bratry. Absolvoval gymnázium v Bučovicích, po ukončení začal studovat na Akademii výtvarného umění v Praze. Po náhlém otcově úmrtí musel zanechat studia a postarat se o sourozence. Malování se věnoval již od mládí. Postupně se orientoval na krajinářství. V r. 1923 se přestěhoval do Znojma, kde založil spolek výtvarných umělců jihozápadní Moravy. V založení výtvarné galerie mu zabránilo obsazení Československa a 2. světová válka. Budík přesídlil do Třebíče, kde postavil vilku. Vystavoval: Bučovice, Třebíč, Moravské Budějovice, Znojmo, Jihlava, Praha, Brno, Vídeň. Věnoval se ochotnickému divadlu, scénickým výpravám, hudbě na baryton. Cestoval v Rusku (1909), severní Africe, ve Španělsku. Onemocněl nervovou chorobou a chorobou zraku. Literatura: Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha, Rudolf Ryšavý, 1947. I. A-K. Dílo: ZEJDA, Radovan. Významný západomoravský krajinář. Horácké noviny. Roč. 24, č. 45 (2013), s. 5 : fot. ISSN 1212-222X. ZEJDA, Radovan. Západomoravský krajinář z Bučovic. Horácké noviny. Roč. 29, č. 12 (2018), s. 10 : ilustrace. ISSN 1212-222X. |
| 130. výročí narození PRÁT, Silvestr – přírodovědec Narození: 1. 12. 1895 Hrotovice (Třebíč) Úmrtí: 1. 8. 1990 Pardubice Manžel vědkyně v oboru numismatiky Emanuely Nohejlové Studoval na třebíčském gymnáziu, odkud přešel do gymnázia v Praze. Studoval na Karlově Univerzitě a postgraduálně na Hardwardské univerzitě. Od roku 1919 působil na Karlově univerzitě. V roce 1923 obhájil habitilační práci z rostlinné fyziologie. Od roku 1929 byl jmenován mimořádným profesorem, v roce 1934 mimořádným profesorem fyzikálně chemické fyziologie rostlin kryptogamologie, vědy zabývající se výtrusnými rostlinami. V roce 1930 se stal členem Královské české společnosti nauk. Po válce byl jmenován profesorem Karlovy univerzity a stal se ředitelem ústavu pro anatomii a fyziologii rostlin. Působil na fyziologicko anatomickém oddělení. V roce 1955 se stal akademikem ČSAV. Je autorem stovky původních vědeckých prací a řady vysokoškolských učebnic. Zabýval se fyziologií řas a sinic, rostlinnou výživou a vlivem záření na rostliny. Zasloužil se o objevení nové metody radioizotopie, zkoumání fyziologických pochodů v rostlinách, použitím radioaktivního atomu uhlíku C14. Literatura: Čermáková, Miroslava. Regionální osobnosti. 1.vyd. Třebíč: Okresní knihovna v Třebíči, 1995. 68 s. Dílo: ŠVANČARA, Leoš. Botanik a profesor Silvestr Prát. Noviny Třebíčska Vysočina. Č. 177, s. 16 (01.08.2006). Silvestr Prát : Osobnost týdne. Horácké noviny. Roč. 10, č. 58 (1999), s. 9. |