




| po | út | st | čt | pá | so | ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
1
|
2
|
3
|
4
|
5
|
6
|
7
|
8
|
9
|
10
|
11
|
12
|
13
|
14
|
15
|
16
|
17
|
18
|
19
|
20
|
21
|
22
|
23
|
24
|
25
|
26
|
27
|
28
|
29
|
30
|
| 180. výročí úmrtí TETÍNEK, Josef – pedagog, hudebník Narození: 31. 5. 1808 Kamenice nad Lipou (Pelhřimov) Úmrtí: 23. 7. 1845 Třebíč Autor jitřní mše nazývané "Třebíčská". Byl učitelským pomocníkem na předměstské jejkovské škole. Literatura: Třebíčská jitřní mše. Třebíčský zpravodaj. 1992, č. 12, s. 12-13. Dílo: RN. Třebíčská jitřní mše. Třebíčský zpravodaj. Č. 12 (1992), s. 12-13, příl. RN. O Hluchém mlýně - tentokráte něco jiného. Horácké noviny. Roč. 12, č. 75 (25.09.2001), s. 5. |
| 70. výročí úmrtí VANÍČEK, Bedřich – malíř Narození: 30. 5. 1885 Krahulov (Třebíč) Úmrtí: 29. 7. 1955 Třebíč Malíř, grafik, kreslíř, výtvarný teoretik a publicista, beletrista, překladatel z němčiny a francouzštiny. Roku 1904 odmaturoval na třebíčském gymnáziu. V témž roce uskutečnil zájezd do Mnichova. Od r. 1904 do r. 1906 působil jako učitel na Třebíčsku. V letech 1906 - 1910 studoval na Karlově univerzitě v Praze moderní filologii, studoval také nějakou dobu na Sorboně v Praříži. Ze svého zájmu o výtvarnou činnost podnikl několik studijních cest do Holandska a Paříže. Nějakou dobu studoval v Paříži na Ransonově výtvarné akademii, mezi jeho profesory patřili např. Bonnard, Vuillard, M. Dennis, Vallaton apod. Seznámil se zde s B. Kubištou a E. A. Pittermannem (Langenem), s nímž v Provenci maloval. Krátce pobyl v Detvě na Slovensku a potom v Dubrovníku, kde se v r. 1912 seznámil s Andělou Paršovou, učitelkou hudby. Ještě v témž roce se s ní oženil. Jeho manželka se mu stala vzorem pro mnoho jeho figurálních prací. V roce 1912 se s manželkou vrátil opět do Paříže, kde se setkal s malíři Otakarem Kubínem a Derainem. Nějakou dobu také pobýval v Moskvě. Za 1. světové války sloužil přes 3 roky v rakouské armádě. Po válce žil v Praze, často se vracel do rodného kraje. Po roce 1945 se stal předsedou Bloku výtvarných umělců. Zemřel v Třebíči, kde byl na pobytu v Palečkové mlýně. Vzorem jeho výtvarných děl byl Cézane Paul. Věnoval se malbě krajin, ale byl především figuralistou. Používal kreslířské techniky tuš, tužku, akvarely, kvaše, tempery, olej. B. Vaníček se kromě výtvarnictví zabýval překlady knih především z francouzštiny, také sám psal - v r. 1948 vyšla jeho sbírka esejí o výtvarném umění Svět za rámem. Literatura: Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů, 2016 Dílo: BARTOVSKÝ, Václav. Bedřich Vaníček : Sedm úvah. 1. vyd. Praha: Odeon, 1967. 53 s., obr. příl., fot., rejstř. České dějiny ; Sv. 41. NIKODÉM, Viktor. Bedřich Vaníček. 1. vyd. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. 14 s., obr. příl. Nové prameny ; Sv. 15. Malíři a sochaři UB 1948. 1. vyd. Praha: Umělec. Beseda, 1948. 37 s. |