- O nás
-
Oddělení a pobočky
Knihovna Hasskova
Pobočky knihovny
-
Projekty a granty
Aktuální projekty
- Služby
- Knihovnám
- Kontakt
Moderní knihovna ve městě památek Unesco
Městská knihovna v TřebíčiHasskova 102/2
674 01 Třebíč
IČ: 00091740
Tel.: 568 619 520
Rychlá navigace
listopad 2024
| po | út | st | čt | pá | so | ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
1
|
2
|
3
|
||||
4
|
5
|
6
|
7
|
8
|
9
|
10
|
11
|
12
|
13
|
14
|
15
|
16
|
17
|
18
|
19
|
20
|
21
|
22
|
23
|
24
|
25
|
26
|
27
|
28
|
29
|
30
|
Výročí a regionální osobnosti DUBEN 2018
| 60. výročí úmrtí NEZVAL, Vítězslav – básník, prozaik, dramatik, esejista, spisovatel pro mládež, komunistický publicista, překladatel ze španělštiny, angličtiny, francouzštiny. Narození: 26. 5. 1900 Biskoupky (Třebíč) Úmrtí: 6. 4. 1958 Praha Narodil se v Biskoupkách u Třebíče. Matka byla původem ze starého selského rodu, otec Bohumil Nezval byl učitelem a vychovatelem. Biskoupky byly otcovým druhým působištěm. V roce 1903 se rodina přestěhovala do Šemíkovic do budovy jednotřídní školy, kde otec učil. V roce 1922 se rodina znovu přestěhovala, tentokrát do Dalešic. Do Šemíkovic, kde Vítězslav Nezval prožil většinu svého dětství, se vracel ze studií často na prázdniny. V roce 1911 začal studovat na gymnáziu v Třebíči. V roce 1915 narukoval otec do války, část války prožil v rakouském koncentračním táboře. Od dětství se učil hrát na klavír, později zkoušel i komponovat, ale ne s velkým úspěchem. Raději se proto obrátil k literatuře. V roce 1916 začíná psát. Z té doby se zachovala jeho Válečná balada, proticísařská báseň v macharovském stylu. V roce 1918 v polovině března však narukoval k 99. pluku. Srdeční potíže mu dopomohly ke zproštění vojenské služby. V tomtéž roce se ještě vrátil domů, ale onemocněl španělskou chřipkou. Své první literární dílo publikoval ve studentském časopise Svítání, próza se jmenovala Jak ke mně příroda zahovořila. 16. června 1919 na třebíčském gymnáziu maturoval. V roce 1919 odešel studovat na vysokou školu nejprve na práva do Brna, což bylo přání jeho rodičů, později na filozofickou fakultu do Prahy, inspirován F. X. Šaldou. Po absolvování fakulty v letech 1924-1925 byl tajemníkem Masarykova naučného slovníku. Od roku 1925, kdy z redakce odešel, se začal živit pouze svou literární činností. Koncem 20. let byl na krátkou dobu dramaturgem v Osvobozeném divadle. V roce 1932 pracoval ve Výboru solidarity na pomoc stávkujícím horníkům. Od roku 1934 se stal jedním z představitelů českých surrealistů. V roce 1934 získal státní cenu za sbírku Sbohem a šáteček, kterou věnoval emigrantům z nacistického Německa. V roce 1935 se zapojil do tehdejšího hnutí komunistické strany a stal se vyznavačem její sociální ideologie. Téhož roku se účastnil pařížského kongresu na obranu kultury. V roce 1938 opustil surrealistickou skupinu. Za války neemigroval do zahraničí, zůstal v České republice. V roce 1941 bylo zakázáno vydávání a rozšiřování jeho literatury. V té době se začal více věnovat malířství a hudbě. 1944 byl Nezval gestapem zatčen, ale shodou okolností vyvázl. V letech 1945-1951 pracoval na ministerstvu informací jako přednosta odboru pro filmové umění. V roce 1948 se stal členem výboru Národní fronty. 6. června 1953 byl za své dílo jmenován národním umělcem. Nezval začal u poezie. Obdivoval J. Mahena, jemuž věnoval Podivuhodného kouzelníka. Od roku 1919 publikoval časopisecky. První vyšlá kniha v roce 1922 byla básnická sbírka Most. Po té 1919-1926 následovalo několik svazků poezie, které shrnul a vydal knižně v roce 1950 jako soubor Díla. V roce 1927, 28 napsal básně Akrobat a Edison, v kterých vyjadřuje pocit těžkosti života, oslavu práce. Spolu s dalšími básněmi je zahrnul do sbírky Básně noci (1930), která zahajuje novou etapu jeho díla. V těchto a následujících básních vyjadřuje svoje sociální cítění. Básně jsou psány v duchu surrealismu, mezi nejtypičtější patří Žena v množném čísle (1936), Praha s prsty deště (1936) a Absolutní hrobař (1937). V roce 1937 shrnuje svoje pojetí surrealismu v knize Moderní básnické směry. Svou lásku k domovu vyjadřuje ve sbírkách Sbohem a šáteček (1934) a ve sb. Pět minut za městem (1940). V roce 1938 opouští surrealistickou skupinu, kterou v roce 1934 založil. Po osvobození je jeho dílo ovlivněna přiklání k socialistickému realismu. Po osvobození vydává sbírku Historický obraz, v r. 1949 Velký orloj, 1950 Zpěv míru. Intimní a občanská lyrika byla shrnuta ve sbírkách Křídla (1952), Z domoviny (1951) a Chrpy a města (1955). Nad otázkami míru se zamýšlí ve scénické hře Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956). Pseudonym: Nezvalas, Vitezslavas, 1900-1958 David, Robert, 1900-1958 Řepa, František, 1900-1958 Dílo: https://katalog.knihovnatr.cz/ Literatura: Nezval, Vítězslav Ověřeno v : Literární archiv Památníku národního písemnictví https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADt%C4%9Bzslav_Nezval |
65. výročí úmrtí LESNÝ, Vicenc – pedagog , profesor , překladatel Narození: 3. 4. 1882 Komárovice (Moravské Budějovice) Úmrtí: 9. 4. 1953 Praha Narozen 3.4.1882 v Komárovicích u Třebíče, zemřel 9.4.1953 v Praze. PhDr., profesor indické filologie, práce z oboru indické filologie, dějin indických náboženství a politického života, autor publikace o O. Březinovi, překladatel z orientálních jazyků. Byl profesorem Karlovy univerzity a ředitelem Orientálního ústavu. Byl odborníkem v indologii, překládal z indických jazyků, zejména z bengálštiny. Napsal studii o vlivu indického písemnictví a myšlení na S. Čecha, J. Vrchlického, J. Zeyera a O. Březiny. Dílo: Lesný, Vincenc, 1882-1953. Básnický zápas Otokara Březiny. Vincenc Lesný. Praha : Pohořelý, 1945. Přátelství ; Sv. 16. 75 s. Lesný, Vincenc, 1882-1953. Buddhismus. Vincenc Lesný ; [dosl. I. Lesný]. 2. vyd., ve Votobii 1. Olomouc : Votobia, 1996. 450 s., fot. Literatura: Zejda, Radovan...[et.al.]. Osobnosti Třebíčska. Vyd.1. Třebíč: Akcent, 2000. 227 s.: il. Ověřeno v: Literární archiv Památníku národního písemnictví | |
| 195. výročí narození MÜLLER, Jan Bohuslav Dr. - historik , národní buditel Narození: 7. 4. 1823 Třebíč Úmrtí: 21. 3. 1885 Třebíč Byl synem jejkovského koželuha. Roku 1835 odešel studovat na gymnázium do Znojma. V roce 1839 musel z důvodů těžkého onemocnění studium na 1 rok přerušit. V té době se sblížil s městským lékařem a národním buditelem J. M. Hanělem. Do Znojma se už nevrátil. Odešel do Brna, kde vystudoval filozofii. Byl ctitelem J. K. Tyla. Pod vlivem svého učitele F. M. Klácela, který byl zastáncem protiklerikalismu, se stal členem kroužku brněnských vlastenců. V roce 1845 odešel studovat do Prahy na právnickou fakultu. Zde se dostal do obrozenecké společnosti nejvýznamnějších buditelů, jako byli Němcová, Palacký, Erben, Tomek, Jungmann, Rieger, Havlíček apod. Účastnil se politických událostí roku 1848-49. V té době přispíval do Týdeníku, který redigoval Klácel. Věnoval se žurnalistice, především okolo Havlíčkových Národních novin. Byl odpůrcem moravského separatismu, prosazoval spojení Čech a Moravy v jednotný celek. Od roku 1848 byl vychovatelem v několika šlechtických rodinách. Již v 60. letech se politického života stranil, ale v roce 1867 se opět vrátil k manifestačním akcím. Účastnil se politických manifestací v Rusku, po návratu do vlasti byl několik měsíců pod policejním dohledem, byl podezříván, že je stoupencem panslavismu. V roce 1857 odešel pro těžkou nemoc do penze, žil v Třebíči. Věnoval se dějinám umění, byl prvním moravským historikem v tomto oboru. Literatura: Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů, 2016 Ověřeno v: Literární archiv Památníku národního písemnictví | |
| 135. výročí narození RŮŽIČKA, Josef - malíř , pedagog Narození: 13. 4. 1883 Bučovice Úmrtí: 1. 5. 1967 Středoškolský profesor, ilustrátor dětských knih a učebnic. Byl profesorem kreslení v Brně. Maloval olej, akvarel, náměty z Českomoravské vyšočiny, z Hané. Vydal sérii maleb krajin z okolí Budišova u Třebíče. Vystavoval v Brně, v roce 1925 na Zemské výstavě v Kroměříži. Literatura: Němeček, Vladimír. Budišov u Třebíče městečko Vysočiny. Budišov : nákladem rady místního národního výboru, 1968. 42 s. + 8 listů obraz. příl. Ověřeno v : Literární archiv Památníku národního písemnictví | |