Historie knihovny

Minulost
Již v první polovině 19. století začaly v Čechách vznikat čtenářské spolky a společnosti, jejichž úsilí směřovalo k zakládání knihoven přístupných co nejširšímu okruhu čtenářů. Nejinak tomu bylo i v Třebíči.

6. dubna 1885 byl na valné hromadě Spolku pro zakládání knihoven v Třebíči sepsán protokol o založení veřejné knihovny. „Knihovna pro lid“, jak zněl její název, zahájila svoji činnost v malé místnosti školní budovy na Hasskově ulici.  Počátky knihovny byly velice skromné. Byla vybavena darovaným nábytkem a půjčovaly se knihy, které členové spolku obdrželi darem. Vedle toho se na podporu knihovny konaly kulturní akce, jejichž cílem bylo získání finančních prostředků pro knihovnu. A také v třebíčských kavárnách, vinárnách a restauracích byly umístěny pokladničky pro knihovnu. Největším přispěvatelem  byl vinárník Viktor Lorenz, který ve své závěti dokonce knihovně odkázal 10.000 Kč. Postupně narůstal počet knih  i čtenářů. Během tří let vzrostl počet svazků na 1 888 a půjčených knih bylo v prvních deseti letech 150 000.  Z nadšenců, kteří se zasloužili o existenci a fungování jedné z prvních veřejných knihoven na Moravě se sluší připomenout prvního předsedu a zakladatele spolku, radu zemského soudu Aloise Grimmicha, prvního knihovníka, učitele Františka Doležala a dlouholetého předsedu  a člena spolku profesora Jana Pochopa.

Během své existence knihovna měnila několikrát svoje umístění, rozšiřovaly se její služby i prostory. V roce 1918 změnila svůj název na Husovu veřejnou knihovnu a v roce 1927 se rozrostla o veřejnou čítárnu, která byla původně založena Okresním osvětovým sborem. Knihovnický zákon z r. 1919, který stanovil povinnost zřizovat veřejné knihovny ve všech politických obcích, ukládal také, aby knihovnu v obcích nad 10.000 obyvatel vedl knihovník z povolání. A tak knihovní rada třebíčské Husovy veřejné knihovny vyhlásila na místo knihovníka konkurs. Jejím vítězem se stal absolvent Státní knihovnické školy v Praze, rodák z Písku, František Křesťan. Do třebíčské knihovny nastoupil v r. 1929 a pod jeho vedením knihovna i v letech hospodářské krize vzkvétala. Od roku 1931 vydával časopis Čtenář, který mohl s podporou inzerentů drobných dárců vycházet s téměř měsíční periodicitou. Zastaven musel být za okupace v roce 1941. Časopis měl čtyři strany novinového formátu i charakteru a čtenářům byl zasílám zdarma.

Knihovna v té tobě měla i významnou publikační činnost. Nákladem knihovny a Knihovní rady v Třebíči byla v roce 1928 vydána bibliografie - Seznam knih Husovy veřejné knihovny v Třebíči a v roce 1936 první část bibliografie Poesie, kterou František Křesťan opatřil stručnými charakteristikami básníků a komentáři k teorii poezie. O bibliografii humoristické literatury Smích v knize se zmiňovaly i kulturní rubriky zahraničních novin a zařazení dvou knih italského autora Pittigrilliho vyvolaly dokonce odbornou polemiku o vhodnosti zařazování košilatých knih do knihoven. Výsledky knihovny vůbec byly ve tehdejším tisku zmiňovány velmi často.
František Křesťan byl mezi prvními zastánci volného výběru knih a s jeho organizací fondu se jezdili seznamovat noví začínající knihovníci z našich knihovnických škol.

Se vzrůstajícím počtem obyvatel byla zřizována další výpůjční místa. Po osvobození v roce 1945 získala knihovna dalších pět místností a nakoupila i nové vybavení. Na sklonku šedesátých let se ředitelem knihovny stal Vladimír Lavický. Byl ředitelem plodným nejen literárně, ale především výtvarně. Vydával sborník, publikace o literatuře, bibliografie, plakáty. Pořádal v knihovně výstavy a besedy, zval do Třebíče známé osobnosti literárního života.  Bohužel ve funkci ředitel pobyl jen krátce. Po roce 1968 musel z knihovny odejít čistkou prošel i knižní fond. 

Od 1. ledna 1979 začala tehdy už Okresní knihovna s centrálním nákupem, evidencí a zpracováním knihovního fondu. 
Také město Třebíč se začalo výrazně rozrůstat a na tuto skutečnost reagovala i knihovna. 1. prosince 1981 byla otevřena pobočka Marijánka, v březnu roku 1983 zahájila provoz pobočka Borovina a v roce 1992 pobočka Hájek. Bohužel se několikrát muselo stěhovat dětské oddělení. 
Později se však podařilo zrekonstruovat půdní prostory na Hasskově ulici a dětské oddělení sem bylo přemístěno. 
V roce 2004 byly zrušeny pobočky Marijánka a Hájek a jejich sloučením vznikla nová pobočka Modřínová. 

Současnost
V současné době sídlí knihovna v opět na Hasskově ulici a kromě této ústřední budovy poskytuje své služby na dvou pobočkách - pobočce Modřínová a pobočce Borovina. Neprofesionální pobočky fungují v integrovaných obcích - Budíkovice, Pocoucov, Ptáčov, Račerovice, Slavice a Sokolí. Pracovnice knihovny poskytují své služby klientům Domova pro seniory Koutkova a Domova pro seniory Manž. Curieových.

V roce 2015 se knihovna stala Městskou knihovnou roku 2015 v kategorii měst od 20 tisíc do 50 tisíc obyvatel.